12 C 23/2022-37 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 19. 5. 2020 mezi žalobcem a žalovanou. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že poskytl žalované úvěr ve výši 1 000 Kč, který měl být splacen do 13. 6. 2020. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úroky ve výši 0,9 % denně z poskytnuté částky, měla tedy zaplatit celkem 1 180 Kč. Žalovaná však žalobci zaplatila pouze 517 Kč. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101, odst.3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] že byla uzavřena účastníky dne 19. 5. 2020 ohledně poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit ještě 0,9 %„ z vypůjčené částky denně“. Celkovou částku 1 180 Kč měla zaplatit do 25 dnů od odeslání finančních prostředků. Z potvrzení o provedené platbě je zřejmé, že částka 1 000 Kč byla poukázána dne 19. 5. 2020 na účet uvedený žalovanou ve smlouvě účastníků. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované z 3. 9. 2021. 5. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce poskytl žalované částku 1 000 Kč, pokud žalovaná zaplatila, jak uvádí žalobce, 517 Kč, zbývá jí zaplatit 483 Kč. V této části tedy bylo žalobě vyhověno. Z přisouzené částky byly přiznány ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku také dle požadavku žalobce od 12. 9. 2020 úroky z prodlení, výše úroků z prodlení je stanovena v § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení den po sjednané splatnosti úvěru. 6. Pokud se týká úroků ve výši 0,9 % denně, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu shora citovaného ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku. Ten představuje 22,5 % z poskytnuté částky na období 25 dnů (za rok tedy 328,5% z poskytnuté částky). S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s poskytnutou částkou ještě uvedené úroky, byla žaloba ohledně částky převyšující jistinu úvěru zamítnuta. 7. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.