12 C 240/2022-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce, uzavřené dne 1. 2. 2006 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 33 280 Kč (což je poskytnutá půjčka 20 000 Kč a„ souhrnný poplatek“ ve výši 13 280 Kč), a to v 52 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce pouze 3 345 Kč. Z uvedených 33 280 Kč zbývá uhradit 20 000 Kč na jistině a zbývajících 9 935 Kč ze souhrnného poplatku. Žalobce dále uvedl, že„ souhrnný poplatek je jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.“. Smlouvou ze dne 19. 6. 2015 postoupila společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným ve výši 29 935 Kč [právnická osoba] S.á.r.l. se sídlem v Lucembursku a ta ji smlouvou ze dne 24. 8. 2018 postoupila žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z příslušného obchodního rejstříku. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/64 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 1. 2. 2006 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit„ v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek“ 13 280 Kč. Celkovou částku 33 280 Kč měla splácet v 52 týdenních splátkách po 640 Kč počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí půjčky v hotovosti. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 6. 2015 a z přílohy k této smlouvě soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku ve výši 29 935 Kč za žalovanou ze smlouvy [číslo] [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [země]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 8. 2018 a z přílohy k této smlouvě soud dále zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [země] postoupila tuto pohledávku ve výši 23 935 Kč za žalovanou ze smlouvy [číslo] žalobci. Soud konstatoval také oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, oznámení firmy [anonymizována dvě slova] žalované o postoupení pohledávky ze dne 12.9.2018 a předžalobní výzvu žalované z 15.2.2022 s poštovním podacím archem. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná, jak vyplývá z žaloby, zaplatila 3 345 Kč, zůstává k úhradě po postoupení pohledávky žalobci 16 655 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. Soud přiznal z této částky žalobci také úroky z prodlení, a to ve smyslu § 517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou půjčky již v březnu roku 2006, když z 52 sjednaných týdenních splátek, které měla platit od 8.2.2006, uhradila pouze necelých 6 splátek. Úroky z prodlení byly přiznány dle požadavku žalobce až od 2. 7. 2015, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/94 Sb. 7. Pokud se týká částky 13 280 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud jednak ve výši tohoto poplatku (ten činí 66,4% z půjčené částky), jednak ve způsobu jeho ujednání. Dle názoru soudu je pojem„ souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou“ použitý ve smlouvě zavádějící a představuje ve skutečnosti skrytý úrok z půjčené částky. Úrok při půjčce peněžité bylo možné sjednat, ovšem výše takového úroku by musela odpovídat svou výší dobrým mravům. V této souvislosti pak je třeba uvést i to, že částka získaná jako úrok představuje příjem a musí se tedy odrazit v daňových povinnostech toho kterého subjektu. Nahrazení úroků z půjčky tzv. souhrnným poplatkem představuje dle názoru soudu také obcházení zákona a rovněž tedy způsobuje neplatnost takového ujednání ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64Sb. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě souhrnný poplatek 13 280 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nemohl právní předchůdce žalobce, ani žalobce započítat platbu žalované ve výši 3 345 Kč na tento poplatek. 8. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, a to ve smyslu §142 odst. 2 o.s.ř. 9. Žalobce uhradil v této věci soudní poplatek pouze ve výši 800 Kč, neboť uvedl, že částka 9 935 Kč je kapitalizovaný úrok z žalované částky 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že částka 9 935 Kč není příslušenstvím částky 20 000 Kč, nýbrž představuje další žalobcem uplatněný nárok (jedná se o shora uvedený zůstatek sjednaného„ souhrnného poplatku“), bylo povinností žalobce zaplatit soudní poplatek ze součtu obou částek tedy z 29 935 Kč. Podle položky 2, bod první, písm. c) sazebníku soudních poplatků činí v takovém případě soudní poplatek 1 198 Kč. Ve smyslu tohoto ustanovení bylo žalobci uloženo doplatit zbývající část soudního poplatku, tedy 398 Kč.