12 C 299/2021-67 — Okresní soud v České Lípě

1. Po odmítnutí části žaloby ohledně smluvní pokuty ve výši 42 131,69 Kč žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 17.3.2020 mezi žalobcem a žalovaným. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce na základě elektronicky sjednané smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci úroky ve výši 76 686 Kč, celkovou částku 166 686 Kč měl uhradit v 72 měsíčních splátkách po 2 315 Kč. Účastníky smlouvy byla sjednána doplňková inkasní služba za 371 Kč měsíčně a doplňková služba PODPORA za 1 207 Kč měsíčně. Žalovaný tak měl platit 3 893 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil žalobci pouze 9 splátek, tj. 35 037 Kč a dostal se do prodlení s úhradou splátky splatné 15.1.2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval na upomínky, žalobce dne 21.2.2021 úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 287 565,19 Kč. Žalobce se žalobou domáhá přiznání nesplacené části jistiny ve výši 84 263,38 Kč, nesplacené části úroků ve výši 61 586,65 Kč, za doplňkovou inkasní službu pak 23 373 Kč (63 splátek po 371 Kč) a za doplňkovou službu PODPORA 76 041 Kč (63 splátek po 1 207 Kč). Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného KS v Hradci Králové. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že byla uzavřena dne 17. 3. 2020 mezi žalobcem a žalovaným ohledně poskytnutí spotřebitelského úvěru 90 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 166 686 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 72 měsíčních splátkách po 2 315 Kč). Podmínky čerpání úvěru jsou ve smlouvě sjednány tak, že částka ve výši 48 588 Kč bude na základě žádosti žalovaného vyplacena ve prospěch žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobci, a to ze smlouvy [číslo] z 6. 6. 2019. Dále bylo ujednáno, že 25 412 Kč bude vyplaceno na účet žalovaného a částka 16 000 Kč bude započtena na náklady žalobce specifikované v bodu 4.8 smlouvy tak, že se jedná o 360 Kč za náklady na zaslání smlouvy, 60 Kč za lustrum v centrální evidenci exekucí, 30 Kč za lustrum v insolvenčním rejstříku, 70 Kč za lustrum v evidenci odcizených dokladů, 50 Kč za lustrum v registrech spojených AML, 80 Kč za lustrum v nebankovním registru, 3600 Kč za odměnu zprostředkovatele či jiného obdobného pracovníka společnosti a 15 270 Kč za ostatní administrativní náklady poskytovatele. Příloha č. 4 k této smlouvě obsahuje ujednání účastníků označené„ Smlouva o inkasní službě“. Žalovaný zde prohlásil, že souhlasí s inkasem ze svého účtu, který má zřízený u [právnická osoba]. Za výkon inkasní služby po dobu trvání úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobci 26 712 Kč, a to ve splátkách po 371 Kč měsíčně. Smlouva uvádí, že inkasní služba je poskytována na žádost spotřebitele, žádost žalovaného o zřízení inkasní služby byla připojena. 5. Součástí předmětné úvěrové smlouvy je příloha č. 5 označená„ Dotazník k posouzení bonity žadatele“, ve kterém je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 31 944 Kč, po odečtení pravidelných měsíčních výdajů mu zbývá 10 232 Kč. Žalobce tyto informace vyhodnotil tak, že žalovanému zbývá dostatek finančních prostředků pro řádné splácení úvěru. Z výplatního lístku žalovaného za únor 2020 vyplývá jeho výdělek v tomto měsíci 28 187 Kč čistého. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 1.2.2020 – 29.2.2020 je zřejmé, že počáteční i konečný zůstatek na účtu byl nulový. Příloha č. 6 pak obsahuje smlouvu o zřízení doplňkové služby PODPORA. Žalovaný se zavázal za tuto službu zaplatit žalobci celkem 86 904 Kč ve splátkách po 1 207 Kč měsíčně. Tato doplňková služba zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně, vždy o jeden kalendářní měsíc, možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. 6. Z potvrzení o vyplacení úvěru a o úhradě dluhu ze 17. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce poukázal 48 588 Kč na dluh žalovaného u žalobce ze smlouvy [číslo] ze dne 6.6.2017, která tím byla doplacena. Z kopií platebních dokladů pak soud zjistil, že částka 25 412 Kč byla dne 17. 3. 2020 poukázána na účet, uvedený žalobcem ve smlouvě. Částka 16 000 Kč pak byla započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. účastníků. 7. Žalobce soudu předložil upomínku č. 1 z 20. 1. 2021 a upomínku č. 2 z 5. 2. 2021. Z listiny z 21. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobce oznamuje žalovanému zesplatnění úvěru a vyzývá žalovaného k zaplacení 287 565,19 Kč do 3. 4. 2021. Zároveň je tato výzva upomínkou před podáním žaloby. 8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce při hodnocení úvěryschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v příloze č. 5 k úvěrové smlouvě. Měsíční příjem žalovaného je uveden o 3 800 Kč vyšší, než vyplývá z výplatního lístku, z tohoto příjmu byla odečtena částka 6 800 Kč jako náklady na žalovaného, (tato částka nebyla nijak doložena a je zřejmé, že nemůže obsahovat všechny běžné výdaje na živobytí, bydlení apod.) a dále platba 5 324 Kč na úvěr a 5 334 Kč na„ sportovní sázky“). Schopnost žalovaného splácet úvěr je přinejmenším zpochybněna nulovým zůstatkem na jeho účtu v měsíci předcházejícím sjednání úvěru. O tom, že žalovaný nebude schopen úvěr dle předmětné smlouvy splácet, však zcela jednoznačně vypovídá to, že převažující část úvěru ve výši 48 588 Kč byla poukázána na předchozí, nesplacený úvěr žalovaného u žalobce, což je výslovně uvedeno ve smlouvě k čerpání úvěru. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru [číslo] ze dne 17.3.2020 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z potvrzení o čerpání úvěru má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta celkem částka 74 000 Kč (48 588 Kč na úhradu předc