15 C 355/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 57 944 Kč spolu s příslušenstvím z titulu dvou smluv o půjčkách. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], uzavřel dne 28. 3. 2019 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly poznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny dokumenty, zejména pracovní smlouvou výplatními páskami za 3 předcházející měsíce a nájemní smlouvou. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit i poplatek ve výši 17 637 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 411 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 8 276 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 950 Kč Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a všech poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 980 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Dle smluvních ujednání měl žalovaná zaplatit poslední splátku dne 28. 9. 2020. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil pouze částku 4 000 Kč, Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná částka 29 822 Kč z toho dlužná jistina činila 15 178,22 Kč a dlužný poplatek 14 643,88 Kč Žalobce dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 990,37 Kč (29 % ročně z 15 178,22 Kč od 29. 9. 2020 do 18. 12. 2019) a úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 15 178,22 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení. Dále žalobce požaduje úhradu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 228,02 Kč (9,75 % ze 15 178,22 Kč ročně od 26. 6. 2019 do 18. 12. 2019) a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 178,22 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení. 2. Dále právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřel dne 21. 11. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly poznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny dokumenty, zejména pracovní smlouvou výplatními páskami za 3 předcházející měsíce a nájemní smlouvou. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit i poplatek ve výši 19 496 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 592 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 7 626 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 278 Kč Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a všech poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1 646 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Dle smluvních ujednání měl žalovaný zaplatit poslední splátku 26. 5. 2019. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil pouze částku 10 100 Kč, Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení činila dlužná částka 28 122 Kč z toho dlužná jistina činila 15 770,07 Kč a dlužný poplatek 12 351,93 Kč Žalobce dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 343 Kč (29 % ročně z 15 770,07 Kč od 22. 11. 2020 do 18. 12. 2019) a úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 15 770,07 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení. Dále žalobce požaduje úhradu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 314,91 (9,75 % z 15 770,07 Kč ročně od 26. 6. 2019 do 18. 12. 2019) a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z 15 770,07 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení. 3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno s účinky doručení ke dni 16. 12. 2021. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku dle zákona 289/2012 Sb. (dále jen OZ) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 3. 2019 včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamem postupovaných pohledávek stranou 72 a stranou 45; oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání.; smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 11. 2018 včetně smluvních podmínek; předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 6. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce dle smlouvy uzavřené dne 28. 3. 2019 [číslo] V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce platné ujednání o poskytnutí zápůjčky ve výši 18 000 Kč. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku z půjčky, který byl vyjádřen kapitalizovanou částkou 4 411 Kč. Soud shledal, že sazba 29 % ročně není nepřiměřenou sazbou a nárok je v souladu s hmotným právem tedy 2390 OZ. Soud tedy žalovanému uložil povinnost zaplatit zbývající část dlužné jistiny ve výši 15 178,22 Kč. S ohledem na výpočet dlužné jistiny a tvrzení o úhradě celkové částky 4 000 ze strany žalovaného, soud vypočetl, že žalovaný na poplatky uhradil částku 2 993,12 Kč. Soud tuto platbu zohlednil ve vztahu k poplatku za kapitalizovaný úrok z půjčky a z toho vyplývá, že k úhradě tohoto poplatku zbývá částka 1 417,88 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobci uhradit. Celkem tedy soud žalovanému uložil povinnost k úhradě celkové částky 16 596 Kč. Soud rovněž shledal v souladu s žalobou důvodným nárok žalobce na úhradu kapitalizovaného úroku z půjčky ve výši 990,37 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 417,88 Kč. Dále soud přiznal žalobci nárok na úhradu úroku z půjčky 29 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně oba počítány z jistiny ve výši 15 178,22 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 7. Ve výroku II. soud zamítl nárok žalobce na zaplacení částky zbývající části poplatku ve výši 13 226 Kč. Ujednání o ostatních poplatcích je dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům, jak je uvedeno v citovaném § 580 OZ. Krom jiného soud spatřuje v rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto nav