15 C 357/2021-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 62 684 Kč spolu s příslušenstvím V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], uzavřel dne 20. 6. 2018 s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly poznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny dokumenty, zejména pracovní smlouvou výplatními páskami za 3 předcházející měsíce a nájemní smlouvou. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit i poplatek ve výši 31 803 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 253 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 16 630 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 920Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a všech poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 545 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Dle smluvních ujednání měla žalovaný zaplatit 20. 12. 2019. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil pouze částku 19 119 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná částka 62 684 Kč z toho dlužná jistina činila 39 739,88 Kč a dlužný poplatek 22 944,12 Kč Žalobce dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 11 652, Kč (29 % ročně z 39 739,88 Kč od 21. 12.2019 do 18. 12. 2019) a úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 39 739,88Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení. Dále žalobce požaduje úhradu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 461,16 (9 % ze 39 739,88 Kč ročně od 29. 11. 2018 do 18. 12. 2019) a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z 39 739,88 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno s účinky doručení ke dni 16. 12. 2021. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Podle § 2390 občanského zákoníku dle zákona 289/2012 Sb. (dále jen OZ) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 4. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 6. 2018 včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznamem postupovaných pohledávek stranou 45, oznámením o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání (podací lístek), předžalobní upomínkou s podacím lístkem, přehledem plateb. 6. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce platné ujednání o poskytnutí zápůjčky ve výši 50 000 Kč. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku z půjčky, který byl vyjádřen kapitalizovanou částkou 12 253 Kč. Soud shledal, že sazba 29 % ročně není nepřiměřenou sazbou a nárok je v souladu s hmotným právem tedy 2390 OZ. Soud tedy žalovanému uložil povinnost zaplatit zbývající část dlužné jistiny ve výši 39 739,88 Kč. S ohledem na výpočet dlužné jistiny a tvrzení o úhradě celkové částky 19 119Kč ze strany žalovaného, soud vypočetl, že žalovaný na poplatky uhradil částku 8 858,88 Kč. Soud tuto platbu zohlednil ve vztahu k poplatku za kapitalizovaný úrok z půjčky a z toho vyplývá, že k úhradě tohoto poplatku zbývá částka 3 394,12 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobci uhradit. Celkem tedy soud žalovanému uložil povinnost k úhradě celkové částky 43 134 Kč. Soud rovněž shledal v souladu s žalobou důvodným nárok žalobce na úhradu kapitalizovaného úroku z půjčky ve výši 11 652,62 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 461,16 Kč. Dále soud přiznal žalobci nárok na úhradu úroku z půjčky 29 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně oba počítány z jistiny ve výši 39 739,88 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 7. Ve výroku II. soud zamítl nárok žalobce na zaplacení částky zbývající části poplatku ve výši 19 550 Kč. Ujednání o ostatních poplatcích je dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům, jak je uvedeno v citovaném § 580 OZ. Krom jiného soud spatřuje v rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci účastníků. V této věci měl žalobce procesní úspěch v rozsahu 69 %, po započtení procesního úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %, má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %. Žalobce má nárok na náhradu za soudní poplatek ve výši 2 508 Kč, odměnu za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 3 620 Kč (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) v souladu s § 6 a 7 vyhl. 177/1996 Sb. o advokátním tarifu (dále jen a.t.), paušální náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. Nakonec byla přiznána DPH 21 % z částky 11 760 Kč, tj. částka 2 469,60 Kč Celkem činí náklady řízení částku 16 737,60 Kč. Soud přiznal žalobci nárok na náhradu ve výši 38 %, tj. částky 6 360 Kč (po zaokrouhlení).