34 C 235/2022-17 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2020 pojistnou smlouvu o rizikovém pojištění NEON, na základě které se žalovaný zavázal platit měsíční pojistné ve výši 1 000 Kč s měsíční splatností. Pojistná smlouva zanikla ke dni 1. 9. 2021 výpovědí žalovaného. Za období od 1. 8. 2021 do 1. 9. 2021 dluží žalovaný žalobkyni částku ve výši 1 800 Kč, přičemž součástí žalované částky jsou náklady spojené s upomínáním a s ukončením pojistné smlouvy k dlužnému pojistnému ve výši 800 Kč. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 7. 10. 2022. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud má z předložených důkazů za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 1. 2. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] o rizikovém pojištění s počátkem pojištění od 1. 2. 2020. Žalovaný se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 1 000 Kč s měsíční splatností. Pojistná smlouva zanikla ke dni 1. 9. 2021 výpovědí žalovaného ze dne 28. 6. 2021. Žalovaný dluží za období od 1. 8. 2021 do 1. 9. 2021 na pojistném částku 1 000 Kč. K zaplacení částky byl žalovaný vyzýván dalšími upomínkami, do dnešního dne ničeho neuhradil. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“), jejímž předmětem bylo dle § 2833 a § 2844 obč. zák. životní pojištění pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne určeného smlouvou jako konec pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení člověka a úrazové připojištění. Touto smlouvou se žalovaný zavázal platit žalobkyni sjednané pojistné a žalobkyně se zavázala v případech stanovených smlouvou vyplatit žalovanému sjednané částky. Pojistná smlouva zanikla ke dni 1. 9. 2021 z důvodu výpovědi žalovaného. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 2782 obč. zák. na pojistné ve výši 1 000 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal částku ve výši 300 Kč, která představuje náklady žalobkyně na upomínání žalovaného k zaplacení dlužného pojistného. Žalobkyně soudu doložila celkem čtyři upomínky, které zaslala žalovanému. V tomto případě soud částku 300 Kč za upomínky považuje za přiměřenou s ohledem na skutečně vynaložené náklady. Uvedené částky žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě v této části vyhověl (výrok I.). Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 1 300 Kč od 2. 9. 2021 do 14. 6. 2022 v kapitalizované výši 86 Kč. Naopak soud shledal žalobu nedůvodnou v rozsahu částky 500 Kč, která představuje poplatek za zánik pojištění z důvodu neplacení pojistného. Soud shledává nárok žalobkyně na zaplacení poplatku v rozporu s dobrými mravy, neboť se dle názoru soudu jedná pouze o skrytou smluvní pokutu a o poměrně výrazné navyšování skutečného dluhu žalovaného na vlastním pojistném. Proto soud žalobu v rozsahu částky 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 9. 2021 do 14. 6. 2022 v kapitalizované výši 34 Kč zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 655 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, to vše v rozsahu 44% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 72%, neúspěšná v rozsahu 28%).