35 C 65/2022-52 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Mezi účastníky mělo dne [datum] dojít k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému [datum] převodem na bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni zpět částku 36 000 Kč, a to ve 36 měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Úroková sazba tak činila 52,88 %. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena s pozitivním výsledkem, avšak žalovaný na svůj dluh neplnil řádně, a proto v souladu s bodem 6.3 smlouvy došlo k automatickému zesplatnění dluhu k 18. 10. 2021, pro prodlení s úhradou po dobu delší 65 dnů. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 14. a 15. splátky úvěru po dobu delší 30 dnů žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 x 200 Kč. Žalovaný uhradil před zesplatněním úvěru částku 13 000 Kč. Žalobkyně má dle bodu 6.5 smlouvy nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, za dobu od 20. 10. 2021 do zaplacení, touto žalobou se však domáhá pouze úhrady pokuty ve výši 3 835,99 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání příslušenství z tzv. nové jistiny úvěru ve výši 24 363 Kč (úrok z prodlení), resp. z částky 15 462,04 Kč (úrok z úvěru), která je tvořena původní jistinou a částí splátek za dobu před zesplatněním úvěru, které měly být započteny na úhradu úvěru, a to na podkladě bodu 6.4 smlouvy. Žalobkyně požaduje úhradu úroku ve výši 43,24 % ročně z částky původní jistiny dluhu, maximálně však částku 43 200 Kč, a úrok z prodlení z nové jistiny dluhu do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu upomenut marně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem a k jednání soudu se na včasné předvolání nedostavil, bylo tak jednáno a rozhodováno v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, informací pro klienta a předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovanému byla přislíbena částka 20 000 Kč, kterou se měl zavázat splatit spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 52,88 % ročně, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 36 000 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Podle článku 6.1. smlouvy se žalovaný s žalobkyní dohodli na povinnosti žalovaného jako klienta uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou jakékoli splátky po dobu delší 30 dnů, to však jen do doby zesplatnění celého úvěru. Dle článku 6.2. má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v paušální výši 200 Kč, které jí vznikly prodlením žalovaného s úhradou splátky delším patnácti dnů. Po zesplatnění úvěru již další právo na náhradu nákladů nevzniká. Článek 6.3. úvěrové smlouvy upravuje zesplatnění úvěru, které automaticky nastane při prodlení s úhradou kterékoli splátky, po dobu 65 dnů. Dle čl. 6 se součástí tzv. nové jistiny úvěru stávají zesplatněním úvěru veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění. Neuhradí-li klient v den zesplatnění tuto novou jistinu úvěru věřiteli, je dle bodu 6.5. smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru, za každý den prodlení. Postup uzavření smlouvy byl popsán v části B smlouvy a„ informaci“ tak, že se jedná o smlouvu sjednanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, resp. prostřednictvím ověření e-mailu a telefonního čísla, v klientské zóně portálu www.razdvapůjčka.cz. Žalovaný měl návrh podepsat vyplněním svého jména a jedinečného kódu (variabilního symbolu ověřovací platby žalobkyně). Sjetina osobní stránky klienta zobrazuje výpis dokumentů, které měly být mezi stranami sjednávány, resp. předávány. Z Oznámení o schválení úvěru plyne, že žalobkyně žalovanému sdělila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pro částku 20 000 Kč, součástí je zároveň splátkový kalendář. Z dokladu o výplatě z bankovního účtu ze dne [datum] soud zjistil pohyb na účtu žalobkyně, z kterého měla být poukázána částka 20 000 Kč na účet žalovaného. Předsmluvní formulář a Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru obsahují základní podmínky úvěrového vztahu. Z výpisů registru SOLUS a NRKI, výpisu z účtu žalovaného za měsíce září a říjen plyne, že majetkové poměry žalovaného byly určitým způsobem zjišťovány. Dle těchto údajů činil příjem žalovaného měsíčně 29 593 Kč, resp. 33 136 Kč. Z výpisu účtu jsou také zřejmé záporné zůstatky prostředků na účtu, opakované čerpání dalších půjček či úvěrů a některé závazky žalovaného. Karta klienta z 4. 4. 2022 zobrazuje souhrn informací o závazku, historii dluhu a platby žalovaného dle interního systému žalobkyně. Výzvou k úhradě splátek žalobkyně žalovaného upomenula o úhradu a upozornila jej na možnost automatického zesplatnění úvěru. To mu oznámila dopisem z 18. 10. 2021. Předžalobní výzva ze dne 16. 3. 2022 s poštovním podacím archem dokládá výzvu žalobkyně žalovanému k úhradě dluhu před podáním žaloby. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ust. § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 6. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby. 7. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 8. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) se pro účely tohoto nařízení rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Podle čl. 25 odst. 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 9. Na základě shora uvedeného má soud za to, že nebylo řádně prokázáno, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložený návrh smlouvy o úvěru, resp. předložené podmínky sice obsahují způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalovaného v průběhu uzavírání smluvního vztahu a zejména integritu textu smlouvy. Žalovaný byl v daném případě v postavení spotřebitele, a tak je zákonem k uzavření smlouvy vyžadována písemná forma. K platnosti písemného jednání se vyžaduje vlastnoruční podpis žalovaného, předložená smlouva však obsahuje jen informaci o způsobu, jakým mělo být podepsáno (kód variabilního symbolu platby žalobkyně). V případě doložky o elektronickém podpisu se může nepochybně jednat o„ prostý“ elektronický podpis. Soud však dospěl k závěru, že tímto„ prostým“ elektronickým podpisem nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle„ jiného předpisu“. Jiným předpisem se myslí zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu tzv. prostý elektronický podpis, tedy zřejmě i podpis za užití kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o úvěru. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud„ standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Nařízení eIDAS totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem.