37 C 15/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 20.8.2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 2 736 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 28.7.2006 uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 8 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 5 312 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila 10 576 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované částku ve výši 1 644,23 Kč na dlužné jistině a částku 1 091,77 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Celkem tedy žalovaná dluží částku 2 736 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení do dne postoupení a dále přiznání zákonných úroků z prodlení od postoupení do zaplacení. 2. Žalovaná se z jednání omluvila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 28.7.2006 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 8 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 5 312 Kč. Celkovou částku 13 312 Kč měla žalovaná splácet v 52 splátkách po 256 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 8 000 Kč byla předána v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované ze dne 29.7.2021 s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021. 5. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná, dle tvrzení žalobce, zaplatila 10 576 Kč, nezbývá jí k úhradě již ničeho. V této části byla tedy žaloba shledána nedůvodnou a byla zamítnuta. 6. Pokud se týká částky 5 312 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 60% z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Ze smlouvy o půjčce objektivně nevyplývá, co konkrétně uvedený poplatek představuje, zda jde o paušální úrok, poplatek za poskytnutí úvěru či jiný poplatek spojený s úvěrem. Takové ujednání, kdy spotřebitel objektivně nemůže vědět, za co konkrétně a v jaké konkrétní výši má věřiteli uhradit, je neurčité a tedy neplatné. 7. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě 5 312 Kč, byla žaloba ohledně této částky rovněž zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 10 576 Kč ani částečně na tento poplatek. 8. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, prokazatelně ji však žádné náklady nevznikly, a proto bylo ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.