37 C 224/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 30.7.2021 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 18 331 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 2.2.2013 uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 43 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 43 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 35 950 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 1 316 Kč. Poplatek je tvořen kapitalizovanými úroky za půjčené peněžní prostředky 5 492 Kč, odměnou za administrativní činnost 8 171 Kč a za hotovostní inkaso sjednaných splátek 22 287 Kč. Žalovaný, dle tvrzení uvedených v samotné žalobě, zaplatil na poskytnutou půjčku částku 13 519 Kč a poté dalších 47 100 Kč, kdy tato částka byla částečně započtena na jistinu a zcela na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 18 331 Kč, kdy tato částka je tvořena nesplacenou jistinou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a kapitalizovaných smluvních úroků do dne 14.5.2020, a dále přiznání zákonných i smluvních úroků od 15.5.2020 do zaplacení. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. 4. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 5. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 2.2.2013 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ohledně poskytnutí půjčky ve výši 43 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 35 950 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako„ součet následujících kalkulačních položek“: úrok 5 492 Kč, administrativní činnost 8 171 Kč a hotovostní inkaso splátek 22 287 Kč. Celkovou částku 78 950 Kč měl žalovaný splácet v 60 splátkách po 1 316 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 43 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce je sjednána úroková sazba z půjčky ve výši 19,98% ročně s tím, že v případě, že dojde ve smyslu článku 20 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu jistina úročena. V článku 11 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Podle článku 20 je smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazené celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému ze 28.6.2021 s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávky. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 43 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaný zaplatil 60 619 Kč, nezbývá mu objektivně k úhradě na poskytnutou půjčku již ničeho. V této části nebyla tedy žaloba shledána důvodnou a byla zamítnuta, včetně požadovaného příslušenství. Soud zamítl rovněž požadavek žalobce na přiznání smluvních úroků ve výši 19,98% od 29.10.2017 do zaplacení. V daném případě je ze smlouvy o půjčce zřejmé, že byla sjednána na období 60 týdnů (na období šedesáti týdenních splátek), tedy měla skončit v prvním pololetí roku 2014. V důsledku nesplnění povinnosti žalovaného plnit sjednané splátky, se ve smyslu článku 20 smluvních podmínek účinnost smlouvy prodloužila„ do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky“. V článku 3 smluvních podmínek však je stanoveno, že„ nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena“. Protože se žalobce domáhá přiznání smluvních úroků 19,98% ročně až za dobu prodloužení trvání smlouvy, nebylo možno jeho požadavku vyhovět. 7. Pokud se týká částky 35 950 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ poplatek“ s rozpisem částek, kterými je tvořen, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 80% z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Částka 5 492 Kč je uvedena jako úrok, který však je zároveň sjednán v článku 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce sazbou 19,98% ročně. Zahrnutí dalšího úroku pod tzv. poplatek tak je dle soudu zavádějící ve vztahu ke skutečné výši úroků z půjčky. Také„ administrativní činnost“ za 8 171 Kč a„ hotovostní inkaso splátek“ za 22 287 Kč představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím půjčky věřiteli zaplatit. 8. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s půjčkou ještě 35 950 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 60 619 Kč ani částečně na tento poplatek. 9. Ve sporu byl úspěšný žalovaný, kterému však objektivně žádné náklady nevznikly, ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo tedy rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nemá.