38 C 155/2022-42 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 132 797,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 19. 8. 2020 smlouvu o úvěru, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, žalovaný čerpal peněžní prostředky, úvěr nesplácel a právní předchůdkyně úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 21. 2. 2022 postoupena na žalobkyni. Podáním doručeným soudu dne 3. 8. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 12 000 Kč, s tím, že žalovaný po podané žalobě tuto částku uhradil, a navrhla řízení do částky 12 000 Kč zastavit. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že s žalobkyní se již dohodl na splátkovém kalendáři, splácet bude schopen od května 2022. 3. Žalobce ve smyslu ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 4. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 5. Soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení částečně zastavil. Vzhledem k tomu, že žalovaného je třeba ve smyslu ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), považovat za spotřebitele, jeho úhrada byla ve smyslu ust. § 1932 odst. 2 o.z. započtena na jistinu. 6. Soud provedl dokazování listinami. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 16-17) bylo zjištěno, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně seznámen s podmínkami spotřebitelského úvěru, v případě klasického úvěru s úrokovou sazbou 8,68% ročně a RPSN 9,04%. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný měl čerpat úvěr ve výši 200 000 Kč, splatný v 96 měsíčních splátkách s úrokovou sazbou 8,68% ročně a RPSN 9,04%. Z listiny označené jako Údaje pro posouzení žádosti o úvěr (č-l- 21) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svého zaměstnavatele společnost [právnická osoba], výši měsíčného příjmu 23 500 Kč, výši nákladů 2 000 Kč. Z dopisu ze dne 21. 8. 2000 (č.l. 23) bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, s úrokovou sazbou 5,36% ročně a RPSN 5,51%, splatný v 70 měsíčních splátkách po 2 500 Kč, částka byla převedena na účet žalovaného. Z výpisu databáze Solus (č.l. 24-25) bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty 4 úvěry, nemá negativní záznamy. Z výpisu platební bilance žalovaného (č.l. 27) bylo zjištěno, že žalovaný dlužil na předmětném úvěru k 20. 12. 2021 částku 136 187 Kč. Z odstoupení ze dne 27. 12. 2021 (č.l. 29) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě částky 136 188 Kč do 31. 1. 2022. Z oznámení (č.l. 30) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že dne 21. 2. 2022 uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek a pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. 7. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 8. 2020 celkem 150 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 5,36% ročně a RPSN 5,51%, žalovaný se zavázal úvěr splatit v 70 měsíčních splátkách po 2 500 Kč. Ostatně tomu odpovídá i vyjádření žalovaného k žalobě. Žalovaný uhradil celkem 15 282 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 12. 2021 od smlouvy odstoupila a vyúčtovala žalovanému smluvní pokuty ve výši 770 Kč a náhradu nákladů na upomínání ve výši 700 Kč Smlouvou ze dne 21. 2. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému zbývá uhradit částku 120 797,25 Kč. 8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), který se vzhledem k dataci aplikuje ve věci postoupení pohledávky, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 14. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy zápůjčce, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. 15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, smlouva o úvěru je platná. Soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 5 312 Kč, odměna za právní zastoupení 12 820 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (2 úkony právní služby po 6 420 Kč: částečné zpětvzetí žaloby ze dne 12. 10. 2022 a účast u jednání dne 1. 12. 2022), 2x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 600 Kč. Soud přiznal dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu náhradu cestovních výdajů ve výši 1 417,