38 C 312/2022-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 11. 3. 2021 smlouvu o úvěru prostřednictvím online formuláře, na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku 104 990,76 Kč. Dne 16. 7. 2021 byl mezi uvedenými účastníky uzavřen dodatek smlouvy, podle nějž nová jistina úvěru činila 48 261 Kč a celková částka k úhradě 96 241,53 Kč. Žalovaný svou povinnost platit řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení, vznikla mu povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dne 11. 11. 2021 byl úvěr zesplatnění. Na základě smlouvy ze dne 8. 12. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný podle žalobkyně dluží na jistině 20 000 Kč, dále pak nesplacený úrok 4 600 Kč, nesplacenou smluvní pokutu 3 380 Kč a paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 3. 2021 (č.l. 12 – 13, všeobecné obchodní podmínky z informačního systému ISAS) soud zjistil, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o úvěru na bankovní účet po posouzení úvěruschopnosti poskytnuta částka 50 000 Kč. Celková splatná částka činila 104 990,76 Kč, sazba úroku z úvěru 56,72 % ročně, RPSN 74,10 % a žalovaný byl povinen úvěr splatit do 36 měsíců od poskytnutí, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně mohla v případě prodlení mj. požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 50 Kč za zaslanou upomínku. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla výplatu na účet žalovaného č. [bankovní účet] (výpis z účtu u [právnická osoba] z informačního systému ISAS), jak soud zjistil z výpisu účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 11. 3. 2021 (z informačního systému ISAS). Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2021 (č.l. 14-15) soud zjistil, že mezi účastníky smlouvy o úvěru [číslo] bylo dohodnuto, že celková splatná částka činí 96 241,53 Kč (jistina 48 261,10 Kč), sazba úroku z úvěru 56,72 % ročně, RPSN 68,5 % a žalovaný byl povinen úvěr splatit do 33 měsíců od poskytnutí. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla výplatu na účet žalovaného č. [bankovní účet] (výpis z účtu u [právnická osoba] z informačního systému ISAS), jak soud zjistil z výpisu účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 11. 3. 2021 (z informačního systému ISAS). Žalovaný dle zjištění soudu uhradil celkem 35 788,53 Kč, byl ve dnech 11. 9., 11. 10. a 11. 11. 2021 upomínán (upomínky č.l. 17-19). 11. 2. 2022 byl žalovaný informován v oznámení (č.l. 16, podací arch z informačního systému ISAS) o postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 2. 2022 (z informačního systému ISAS, s přílohou). 4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 9. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smluv o úvěru, na které vedle ustanovení o.z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy částku 50 000 Kč, sazba úroku z úvěru činila 56,72 % ročně, RPSN původně 74,10 % a po uzavření dodatku 68,5% a celková splatná částka 104 990,76 Kč, dodatkem ze dne 16. 7. 2021 se účastníci dohodli, že celková splatná částka činí 96 241,53 Kč (jistina 48 261,10 Kč). Žalovaný byl povinen úvěr splatit původně do 36 měsíců od poskytnutí (podle dodatku do 33 měsíců), uhradil pouze 35 788,53 Kč, dostal se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. 10. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním