48 C 273/2022-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 23 470 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly získány od žalovaného ještě před uzavřením smlouvy a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Zároveň se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal hradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil 3 530 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována tři slova] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná částka 23 470 Kč, z toho dlužná jistina činila 15 000 Kč, dlužný úrok 270 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso 5 200 Kč. Žalobce dále požaduje po žalovaném zaplacení úroků ve výši 24,60 % ročně z jistiny 15 000 Kč do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 15 000 Kč do zaplacení. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno s účinky doručení ke dni 7. 10. 2022. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Žalobce prokazoval skutková tvrzení v žalobě listinnými důkazy, a to kartou zákazníka, podepsanou žalovaným dne [datum], smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], dokladem o poskytnutí peněžních prostředků, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postupovaných pohledávek; oznámením o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nevyhodnotila úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si získané údaje od žalovaného vyhodnotila účelově. Soudu byla předložena pouze karta zákazníka, ze které vyplývá, že žalovaný uvedl pravidelný měsíční příjem 21 536 Kč, poté byl jeho příjem navyšován v kolonce státní podpora až na celkové příjmy 38 984 Kč a výdaje naopak sníženy na 32 836 Kč, kdy ve formuláři nejsou uvedeny žádné splátky úvěrů, ačkoli žalovaný již tehdy čelil cca 6 exekucím. Hodnocení věřitele, že žalovanému zbývá ještě použitelný příjem 6 148 Kč, ze kterého bude schopen hradit 450 Kč týdně, se soudu jeví účelové. Krom karty zákazníka žalobce soudu nepředložil žádné jiné důkazy, ze kterých by bylo možno dovodit, že jeho právní předchůdce dostatečně ověřil a vyhodnotil poměry žalovaného. 13. Vzhledem k tomu, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně, když ve skutečnosti žalobkyně řádně nezhodnotila schopnost žalované splácet úvěr, je důsledkem takového postupu žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 14. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, tedy částka 15 000 Kč po odečtení uhrazené částky 3 530 Kč, tedy částku 11 470 Kč. Tuto povinnost soud uložil žalovanému k úhradě, a to včetně zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o.z. v sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 11 470 Kč od 18. 5. 2020 do zaplacení dle žalobního návrhu. 15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti jsou další nároky žalobce na úhradu úroku z půjčky a dalších poplatků nedůvodné, a proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Pouze pro úplnost soud uvádí, že ujednání o administrativním poplatku 3 000 Kč považuje za neplatné, když není zřejmé za jaké konkrétní náklady by jej měl žalovaný platit. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhod