10 C 110/2023-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované byla doručena žaloba, v souladu s o. s. ř. vyvěšením, s výzvou k vyjádření s tím, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se v této lhůtě k věci nevyjádřila, nic proti žalobě nenamítala a ani nenavrhovala důkazy, proto soud ve věci rozhodl bez jejího projednání. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy, bylo zjištěno, že dne 3. 3. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejíž základě obdržela finanční hotovost ve výši 30 000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25 776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky připadla na den 3. 5. 2021. Žalovaná na svůj dluh od data uzavření smlouvy uhradila částku ve výši 16 900 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky tj. ke dni 3. 5. 2021 a od následujícího dne je tedy žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky, v důsledku tohoto prodlení vznikl původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené listiny a dále na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 s účinností k 28. 7. 2022, přičemž tato změna byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 4. 8. 2022, příslušná smlouva o úvěru a smlouva o postoupení pohledávek byly doloženy, a to spolu se souvisejícími doklady. 4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Vzhledem k tomu, že byly splněny zákonné podmínky, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud přitom vycházel především ze smlouvy o úvěru, kterou právní předchůdce žalobkyně s žalovanou podepsal dne 3. 3. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 peněžitou pohledávku vůči žalované vyplývající ze smlouvy, která mezi nimi byla uzavřena, došlo ke změně aktivní procesní legitimace, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno. Žalovaná nic neuhradila, a to ani po zaslání výzev a předžalobní upomínky ze dne 21. 11. 2022. Žalobkyni tak soud přiznal také smluvní pokutu z nesplacené jistiny za období od 4. 5. 2021 do 13. 7.2022, neboť žalobkyně za další období tuto smluvní pokutu nepožadovala, aby si zachovala svojí zajišťovací funkci a nedocházelo k neomezenému narůstání její výše s odkazem na ust. § 122 a § 168 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. 6. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 411 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 233 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) za každý ze tří úkonů po 500 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t.. Současně byly přiznány náklady spolu s DPH ve výši 21 %. Soud přihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je opakovaně uplatňován týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.