10 C 306/2023-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla v souladu s o.s.ř. vhozením do domovní schránky doručena žaloba s výzvou k vyjádření s tím, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této lhůtě se k věci nevyjádřil, nic proti žalobě nenamítal a ani nenavrhoval žádné důkazy, proto soud ve věci rozhodl bez jejího projednání. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez na řízení jednání souhlasila již v podané žalobě. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy, bylo zjištěno, že dne 30. 9. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejíž základě obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku 27 888 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, kdy splatnost poslední splátky i celková splatnost závazku připadala na 30. 11. 2022. Žalovaný na svůj dluh od data uzavření smlouvy uhradil pouze částku 3 500 Kč, která odpovídá 1 řádně uhrazené splátce. Na poskytnutou jistinu úvěru byla alokována částka 1 677,65 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky částka ve výši 1 822,35 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 24 388 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 13 322,35 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 11 065,65 Kč. Ode dne 1. 12. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou uvedené částky a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo i na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, konkrétně pak dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 s účinností k 3. 2. 2023, přičemž tato změna byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 9. 2. 2023, příslušná smlouva o úvěru a smlouva o postoupení pohledávek byly doloženy, a to spolu se souvisejícími doklady. 4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Vzhledem k tomu, že byly splněny zákonné podmínky, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud přitom vycházel především ze smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně s žalovaným podepsala dne 30. 9. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 peněžitou pohledávku vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy, která mezi nimi byla uzavřena, došlo ke změně aktivní procesní legitimace, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno. Žalovaný nic neuhradil, a to ani po zaslání výzev a předžalobní upomínky ze dne 24. 5. 2023. Žalobkyni tak soud přiznal také smluvní pokutu z nesplacené jistiny za období od 1. 12. 2022 do 16. 1. 2023, neboť žalobkyně za další období tuto smluvní pokutu nepožadovala, aby si zachovala svojí zajišťovací funkci a nedocházelo k neomezenému narůstání její výše s odkazem na ust. § 122 a § 168 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. 6. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., včetně smluvní pokuty a kapitalizovaných zákonných úroků. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) za každý ze tří úkonů po 300 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t.. Současně byly přiznány náklady spolu s DPH ve výši 21 %. Soud přihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je opakovaně uplatňován týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.