12 C 214/2023-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené 17.9. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], nyní [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce poskytl žalované revolvingový úvěr, který žalovaná čerpala v konečné výši 15 070,35 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 17. 11. 2020. Žalovaná však uvedenou částku neuhradila. Na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101, odst.3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 4. V posuzovaném případě soud zjistil z formuláře o standardních informacích o spotřebitelském úvěru, že obsahuje informace o nezajištěném, neúčelovém, bezhotovostním spotřebitelském úvěru až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, formou opakovaného čerpání. Minimální splátka je uvedena ve výši 12,5% nesplaceného úvěru nebo 1000 Kč měsíčně, úroková sazba je uvedena 0, 3941 % denně. 5. Z žalobcem předložené smlouvy o revolvingovém úvěru, že je datována dnem 17. 9. 2020, účastníky smlouvy jsou [právnická osoba] jako„ věřitel“, žalovaná jako„ klient“. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, dohodnuta byla úroková sazba ve výši 11,99% měsíčně. Klient se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši nejméně 12,5% nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč. V článku VI. bod 2 smlouvy je stanoveno oprávnění věřitele prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se klient dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce, nebo se dostane do prodlení se splacením více než dvou splátek. Ve smlouvě se uvádí, že je uzavřena na dobu neurčitou, že klient je oprávněn peníze z úvěru čerpat po celou dobu trvání smlouvy na svůj bankovní účet, a to i opakovaně. Zároveň však je v článku IV. odstavec 5., písmeno a) uvedeno, že úvěr bude vyčerpán v plné výši úvěrového limitu v den uzavření smlouvy 17. 9. 2020. Bankovní účet žalované ve smlouvě uveden není. Smlouva předložená žalobcem soudu neobsahuje podpisy účastníků smlouvy. Ani žádné jiné listinné důkazy neobsahují údaje, ze kterých by bylo jednoznačně zřejmé, že smlouva byla platně uzavřena. 6. Z platebních informací společnosti [právnická osoba] na jméno žalované vyplývá, že k datu 17.11 2022 byla celková dlužná částka vyčíslena na 15 149,17 Kč (jedná se o„ zůstatek po poslední platbě“ 10 418,76 Kč, o„ úroky za období čerpání“ 3 980,41 Kč a o náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 750 Kč). Z listiny o údajích ke smlouvě soud zjistil, že je zde uveden účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobce soudu předložil tabulku s daty, částkami, údaji o jistině, náhradě účelně vynaložených nákladů, úrocích a celkové dlužné částce. Z této tabulky však nebylo možno k projednávané věci učinit žádná zjištění, neboť z ní nelze bez dalšího zjistit, čeho se týká a na základě čeho byla vyhotovena. 7. Ze smlouvy o opakovaném prodeji pohledávek ze dne 27. 1. 2020, z oznámení společnosti [právnická osoba] z 22. 12. 2022 žalované o postoupení pohledávky a ze seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované z 22. 12. 2022. 8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. V žalobě je uvedeno, že jeho právní předchůdce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky. Postup při uzavírání smluv byl pak stanoven v obchodních podmínkách právního předchůdce žalobce. Předloženými listinnými důkazy však splnění procesu při uzavírání smlouvy a tedy splnění podmínek pro uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou prokázáno nebylo. 9. Soud se tedy dále zabýval otázkou, zda v této situaci žalovanou částku nelze přiznat z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce však neprokázal, jaká částka byla žalované jeho právním předchůdcem poskytnuta. Předložené listiny obsahují údaje o způsobu a výši čerpaní částek, které jsou rozporné. Ze shora uvedené tabulky k výši dluhu soud vycházet nemohl, neboť, jak již bylo shora uvedeno, tato listina nemá žádnou důkazní hodnotu. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil a vzdal se tak možnosti být soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. 10. Žaloba byla tedy zamítnuta, neboť se jedná o plnění ze smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána ani částka, která měla být právním předchůdcem žalobce žalované poskytnuta, nebylo možno přiznat žalovanou částku ani z titulu bezdůvodného obohacení. Soud nerealizoval žalobcem navrhovaný dotaz na [právnická osoba], ke zjištění, kdo byl k datu 17.9.2020 majitelem a disponentem účtu [číslo] [bankovní účet]. Ze zprávy banky o majiteli účtu by nemohlo být zjištěno, zda, kdy a jaké částky byly právním předchůdcem žalobce žalované poskytnuty. 11. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, měla by tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto o nich soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.