12 C 23/2023-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 19. 11. 2020 mezi žalobcem a žalovanou. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen do 19. 11. 2021. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úroky ve výši 0,9 % denně z poskytnuté částky, měla tedy zaplatit celkem 21 096,09 Kč. Žalovaná však žalobci zaplatila pouze 7 148,90 Kč (dne 22. 2. 2021 částku 3 600 Kč a dne 20. 4. 2021 částku 3 548 Kč). Žalobce se žalobou domáhá částky 13 947,19 Kč, což je zbývající část jistiny s úroky (21 096,09 Kč mínus 7 148,90 Kč), zákonných úroků z prodlení z částky 10 000 Kč od 20.11.2021 do zaplacení a dále smluvní pokuty za období od 20. 11. 2021 do 12. 9. 2022 ve výši 2 960 Kč Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101, odst.3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 4. V posuzovaném případě soud zjistil z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byly poskytnuty ohledně neúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč na dobu 180 dnů s tím, že úroky jsou 0,9 % z„ vypůjčené“ částky denně, celková částka k úhradě je 21 096,09 Kč a má být zaplacena v šesti měsíčních splátkách. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena účastníky ohledně poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úroky ve výši 0,9 % z„ vypůjčené částky denně“. Celkovou částku 21 096,09 Kč měla zaplatit do 180 dnů od odeslání finančních prostředků. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, u které došlo k prodlení. Z přehledu splátek ke smlouvě [číslo] vyplývá, že první splátka má být zaplacena do 19. 12. 2020, poslední (šestá) do 18. 5. 2021 (žalobce sice v žalobě uvedl, že splatnost úvěru byla až 19. 11. 2021, tento údaj však z listinných důkazů nevyplývá). Z předloženého výpisu z účtu je zřejmé, že částka 10 000 Kč byla poukázána dne 19. 11. 2020 na účet uvedený žalovanou ve smlouvě účastníků. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované z 12. 9. 2022. 5. Z uvedených zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč, ve smlouvě účastníků byly sjednány úroky z úvěru 0,9 % denně. Pokud se týká úroků ve výši 0,9 % denně, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu shora citovaného ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto úroku. Ten představuje 328,5% ročně z poskytnuté částky. Soud proto přiznal z úvěru pouze úroky ve výši obvyklé v době poskytnutí úvěru. Soud vycházel z časových řad systému ARAD, ze kterého vyplývá ke dni 19. 11. 2020 sazba 7,88 %. Trojnásobek této sazby, tedy ve výši 23,64 % ročně lze považovat za úrok obvyklý. Úrok v této výši tedy žalobci náleží a za období od 19. 11. 2020 do 18. 5. 2021 se jedná o částku 1 172,28 Kč. Žalovaná tedy měla spolu s poskytnutými 10 000 Kč zaplatit žalobci celkem 11 172,28 Kč. Pokud zaplatila, jak uvádí žalobce 7 148,90 Kč, zbývá k úhradě 4 023,38 Kč. V této části bylo tedy žalobě vyhověno. Pokud žalobce žádal přiznání dalších 9 923, 81 Kč s úroky z prodlení z částky 5 976, 62 Kč, v té části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Žalobce při výpočtu žalované částky vycházel ze sjednaných úroků ve výši 0,9 % denně, na které započetl obě platby od žalované. S ohledem na neplatnost tohoto ujednání však nemohl na tyto úroky celou částku 7 148,90 Kč započítat. Z přisouzené částky byly přiznány ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku také dle požadavku žalobce od 20. 11. 2021 úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení je stanovena v § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení den po sjednané splatnosti úvěru, tedy dne 19. 5. 2021, zákonný úrok z prodlení k tomuto datu byl 8,25 %. Poklud žalobce žádal přiznání vyššího úroku z prodlení o 0,25 % ročně, v té části byla žaloba zamítnuta. 6. Důvodným je také požadavek na přiznání sjednané smluvní pokuty za období od 20. 11. 2021 do 12. 9. 2022. V tomto období žalovaná (po platbách z února a dubna 2021 ve výši 7 148,90 Kč) dlužila žalobci na jistině pouze 4 023,38 Kč Smluvní pokuta z této částky za uvedené období tedy činí 1 195 Kč a v této výši byla přiznána. Pokud se žalobce domáhal přiznání smluvní pokuty ve výši dalších 1 765 Kč, v té části byla žaloba zamítnuta. 7. Žalovaná měla ve věci převažující úspěch, měla by tedy podle § 142 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.