12 C 45/2023-33 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání částky 14 364,60 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 25. 3. 2020 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba], [obec a číslo]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 22 321 Kč, což je poskytnutá částka úvěru 10 000 Kč, dále úroky za poskytnuté peněžní prostředky 8 059 Kč, částka za„ zpracování zápůjčky“ 1 500 Kč a odměna za službu komfortního a flexibilního splácení 2 762 Kč. Žalovaný se zavázal 22 321 Kč uhradit v 78 splátkách po 287 Kč týdně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil 7 400 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na další sjednané platby. Žalobce žádá přiznání 6 842 Kč na jistině a na„ poplatku“ 7 522,60 Kč. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení do 28. 1. 2022 ve výši 818,47 Kč a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 22,68 % ročně) do 28. 1. 2022 ve výši 551,74 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z částky 6 842 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným žalobci. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Dále žalobce žádal přiznání částky 9 832 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 26.10.2019 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba], [obec a číslo]) a žalovaným. Na odůvodnění této části žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 20 080 Kč, což je poskytnutá částka úvěru 10 000 Kč, dále úroky za poskytnuté peněžní prostředky 4 817 Kč a částka 5 263 Kč za„ zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka“. Žalovaný se zavázal 20 080 Kč uhradit v 78 splátkách po 288 Kč týdně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil 12 138 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na další sjednané platby. Žalobce žádá přiznání 5 575, 07 Kč na jistině a na„ dlužném poplatku“ 4 256,93 Kč. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení do 28. 1. 2022 ve výši 666,92 Kč a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 25,23 % ročně) do 28. 1. 2022 ve výši 1 090,11 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z částky 5 575,07 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným žalobci. 3. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že byla uzavřena dne 25. 3. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí spotřebitelského úvěru 10 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 22 321 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 78 týdenních splátkách po 287 Kč. Uvedená částka je tvořena jistinou 10 000 Kč, úrokem ve výši 8 059 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, částkou 1 142 Kč za„ komfortní poskytnutí a splácení“ a částkou 1 620 Kč za flexibilní splácení. Z listiny označené„ zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ s datem 25. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru 10 000 Kč se splátkami po dobu 12 měsíců, uvedl zde své osobní údaje. Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žadatele o úvěr, a to: čistý příjem žalovaného 13 810 Kč s tím, že se jedná o jediný zdroj jeho příjmů, další čisté příjmy domácnosti 15 000 Kč. Dále je zde uvedena položka„ interní splátky PF“ 1 295 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného 3 000 Kč s tím, že byla ověřena pracovní smlouva žalovaného a jeho výplatní pásky za leden a únor 2020. Z tzv. tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že částka 10 000 Kč byla čerpána dne 25. 3. 2020, žalovaný splatil ke dni 17. 8. 2020 celkem 7 400 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 28. 1. 2022, ze strany č.14 seznamu postoupených pohledávek (položka [číslo]) a z oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 30.1.2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce soudu dále předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému ze dne 6. 6. 2022. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. zákaznické kartě. Z měsíčního příjmu žalovaného 13 810 Kč (z předložených listin není patrné, jak byl tento údaj doložen) byla počítána částka na měsíční výdaje 3 000 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka. Údaj o dalším příjmu domácnosti 15 000 Kč rovněž není nijak konkretizován, také údaj o externí splátce 1 296 Kč neobsahuje žádnou identifikaci. Hodnocení osobních poměrů žadatele o úvěr (zejména počet jeho vyživovacích povinností) není v zákaznické kartě uvedeno vůbec. Tyto údaje svědčí o zcela formálním přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 8. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru [číslo] ze dne 25.3.2020 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského pak zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen po postoupení pohledávky žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Po zaplacení 7 400 Kč tak zbývá k úhradě přiznaných 2 600 Kč. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až po uplynutí lhůty 10 dnů stanovené ve výzvě k plnění, obsažené v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1.2022. Dle poštovního podacího lístku byla tato výzva odeslána 24.2.202