15 C 25/2023-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 22 864 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 13. 8. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách. Ke dni podán návrhu žalovaný na svůj dluh uhradil 8 781 Kč Touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a ponížen poplatek. Žalobce poskytuje zápůjčky prostřednictvím webové stránky [webová adresa] na které si žalovaný zaregistroval své osobní údaje. Dále potvrdil, že se seznámil i se všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to PIN, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány. Nárok žalobce tvoří pohledávka skládající se z nesplacené zápůjčky ve výši a poplatku ve výši 22 864 Kč. Dále žalobci vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 5 145 Kč, tj. 0,10 % denně z částky 15 000 Kč od 15. 11. 2021 do 24. 10. 2022, tj. podání žaloby, tato částka byla umořena částečnou úhradou žalovaného. 2. K výzvě soudu žalobce doplnil skutková tvrzení, kterými vysvětlil, jak zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný předložil výplatní pásky za měsíc červenec 2021 mzda činila 20 693 Kč a za měsíc srpen 2021. Dle výplatních pásek nebyly zjištěny žádné exekuční srážky. Žalovaný uvedl výdaje 4 500 Kč, což žalobce přehodnotil na částku 7 873 Kč (nezabavitelné minimum v exekuci). Dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a má 2 nezletilé děti. Porovnáním těchto údajů žalobce vypočetl, že žalovanému zbývá k dispozici částka 13 135 Kč, tedy splátka 8 000 Kč se vejde do limitu. 3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno s účinky doručení ke dni 19. 2. 2023. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 8. 2021; upomínkami ze dne 17. 10. 2021, ze dne 28. 10. 2021, ze dne 16. 11. 2021, ze dne 25. 11. 2021, ze dne 8. 12. 2021; výpisem z účtu [číslo]; všeobecnými obchodními podmínkami, předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2022 a podacím lístkem z téhož data, výpisem z CEE a výplatními páskami žalovaného za období červenec 2021 a červen 2021. 6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy uzavřena dne 13. 8. 2021 smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu se a sjednanými poplatky ve výši 9 000 Kč splatit ve třech měsíčních splátkách. Žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobci pouze 8 781 Kč 11. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl, že vycházel ze dvou výplatních pásek (červenec, srpen) 2021. Z nich bylo zjištěno, že se výdělek žalovaného pohyboval kolem 20 000 Kč. Žalovaný nedoložil výši výdajů, žalobce se spokojil pouze s tvrzením, že žalovaný bydlí u rodičů a má dvě děti. Žalobce již nezkoumal, zda má žalovaný k dětem vyživovací povinnost a v jaké výši. Žalobce nesporně ani nemohl zkoumat, zda má žalovaný ještě jiné závazky. Z evidence soudu (rejstřík v ISAS) bylo zjištěno, že jen v roce 2022 soud projednával v 11 řízeních žaloby různých subjektů na úhradu finančních částek z titulu úvěrů či půjček, kdy výše žalovaných částek přesahuje částku 250 000 Kč. 12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat