15 C 53/2023-71 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 48 768 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 26. 10. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] K vyplacení úvěru došlo téhož dne. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch bezúčelný spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvně dohodnutý úrok ve výši 83,87 % p.a., a to 60 měsíčními splátkami ve výši 1 640 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce řádně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů, např. potvrzení o výši příjmů. Dále byly ověřeny i databáze SOLUS a Nebankovní registr klientských informací. Žalovaný uhradil 11 splátek po 1 640 Kč (tj. 18 040 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení s placením úvěru, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 22. 12. 2019. Žalobce se domáhá zaplacení nové dlužné jistiny úvěru v celkové výši 33 368,57 Kč (původní jistina 28 879,38 Kč navýšená o dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 489,19 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč; náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru 33 368,57 Kč ze každý den prodlení od 24. 12. 2019 do dne podání žaloby ve výši 14 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 28 879,38 Kč v sazbě 62,48 % p.a od 24. 12. 2019 do zaplacení. 2. Poté kdy soud upozornil žalobce na nepřiměřenou úrokovou sazbu, žalobce omezil žalobní nárok co do částky 2 791 Kč Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 791 Kč. Zároveň vzal zpět žalobu co do úroku ve výši 38,94 % ročně z částky 28 879,38 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení. Soud v tomto rozsahu řízení zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno na adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec] a následně i do jeho vlastních rukou na aktuální adresu jeho pobytu [ulice a číslo], [obec]. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a dle listinných důkazů, obsažených ve spise v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 4. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v potvrzením o vedení účtu [celé jméno žalovaného], potvrzeným ČSOB dne 20. 7. 2018; potvrzením ČSSZ o invalidním důchodu pro invaliditu III. stupně [celé jméno žalovaného] ve výši 12 200Kč měsíčně ze dne 10. 4. 2018; kopií občanského průkazu [celé jméno žalovaného] na č.l. 10-11; kartou klienta [celé jméno žalovaného] na č.l. 12; oznámením o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] ze dne 29. 10. 2018; návrhem na uzavření smlouvy o úvěru podepsaným dne 26. 10. 2018; vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek; úplným výpisem ze seznamu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelů, předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2023 včetně poštovního podacího archu z téhož data; listinami k výpisu záznamu z registru [příjmení]; výpisem z účtu č. [bankovní účet] vedeným [právnická osoba] s dokladem o transakci ze dne 26. 10. 2018; prohlášením klienta podepsané dne 26. 10. 2018 ke smlouvě o úvěru [číslo]; listinou označenou jako Hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] předsmluvním formulářem [číslo] podepsaným dne 26. 10. 2018; výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 11. 2019 a dále ze dne 17. 12. 2019; poštovní dodejkou na [celé jméno žalovaného] s datem doručení zásilky 2. 11. 2018; oznámením žalobce o zesplatnění všech závazků ze dne 22. 12. 2019. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy uzavřena dne 18. 7. 2022smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit v 60 splátkách po 1 640 Kč. 11. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný měl čistý měsíční příjem, důchod ve výši 12 202 Kč. Výdaje měly být tvořeny životním minimem 3 410 Kč, splátkami pro [právnická osoba] ve výši 4 008 Kč a výdaji na bydlení ve výši 1 300 Kč, tedy celkem 8 718 Kč. Po zohlednění rezervy 500 Kč žalobce dospěl k závěru, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 2 984 Kč. Soud nepovažoval toto hodnocení poměrů žalovaného za postačující, a proto při ústním jednání dne 11. 5. 2023 o tom žalobce poučil a v souladu s § 118a odst. 3 jej vyzval, aby předložil důkazy k tvrzeným výdajům klienta, zejména ve vztahu k nákladům na bydlení, když částka 1 300 Kč neodpovídá obvyklé výši nájemného a dalších plateb. Žalobce po tomto poučení soudu sdělil, že v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy měl s žalovaným uzavřenu souběžnou úvěrovou smlouvu a výdaje spojené s touto smlouvou činily 4 008 Kč měsíčně. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobce další doklady a v této souvislosti spoléhá na prohlášení žalovaného, který se zavázal přiznat veškeré příjmy a výdaje, a to pravdivě. Příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje a tedy nelze shledat nemožnost splácet. 12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští