15 C 80/2023-33 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 47 320,62 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) uzavřel s žalovanou dne 30. 5. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 47 320,62 Kč a úvěr měl být splacen nejpozději dne 27. 9. 2022. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byl jí zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídající dokumentu. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji., kdy těchto 10 % musí rovnat životnímu minimu. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází. Žalobce nabyl svou pohledávána základě smlouvy o postoupení pohledávek od původního věřitele [právnická osoba] ze dne 27. 1. 2020 výzvě soudu žalobce uvedl, že žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 44 986,74 Kč, a to 20 000 Kč 30. 5. 2019, 2 000 Kč 4. 7. 2019, 3 000 Kč 17. 3. 2020, 2 986,74 Kč 25. 3. 2020, 2 000 Kč dne 17. 8. 2020, 10 000 Kč dne 26. 5. 2021, 5 000 Kč dne 25. 1. 2021. Před postoupením pohledávky od právního předchůdce žalobce uhradila žalovaná celkem částku 63 574,54 Kč. Ke dni postoupení pohledávky byla tato částka tvořena dlužnou jistinou 35 520,10 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) a úroku za období čerpání úvěru ve výši 11 050,52 Kč. 2. Dříve než soud začal ve věci jednat, žalobce vzal žalobu zpět co do částky 10 168 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná uhradila dne 26. 1. 2023 částku 2 542 Kč, dne 28. 2. 2023 částku 2 542 Kč, dne 27. 3. 2023 částku 2 542 Kč a dne 22. 5. 2023 částku 2 542 Kč. Soud v tomto rozsahu řízení zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná v emailovém podán uvedla, že není schopna dlužnou částku uhradit najednou, bude se snažit dlužnou částku splácet po 2 000 Kč. Poukázala na svůj zdravotní stav, tj. očekávání operace zhoubného nádoru na plíci. Dále uvedla, že v současné době bydlí v Německu v [anonymizováno]. 4. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 30. 5. 2019, fakturou [variabilní symbol], oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2022, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu pohledávek, podacím lístkem. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 80 000 Kč. Z potvrzení o provedených platbách z účtu předchozího věřitele a výpisu z úvěrového účtu žalované bylo zjištěno, že žalované bylo vyplaceno celkem 44 986,74 Kč a žalovaná uhradila předchozímu věřiteli částku 63 574,54 Kč. 11. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovanou. Ze žaloby však nevyplývá, z jakých konkrétních listin byly zjišťovány majetkové poměry žaloby, jaká byla konkrétní výše příjmů a výše výdajů. Žádné relevantní listiny označeny ani předloženy nebyly. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohlo mu být dáno poučení podle § 118a o.s.ř. 12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost věřitele řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 16. Vzhledem k tomu, že ža