15 C 90/2023-51 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 85 591 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaná s žalobcem dne 22. 2. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo]. K vyplacení úvěru došlo dne 24. 2. 2020. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované v její prospěch bezúčelný spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvně dohodnutý úrok ve výši 86,1 % p.a., a to 48 měsíčními splátkami ve výši 3 721 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce řádně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů, např. potvrzení o výši příjmů. Dále byly ověřeny i databáze SOLUS a Nebankovní registr klientských informací. Žalovaná uhradil 2 splátky po 3 721 Kč (tj. 7 442 Kč). Žalovaná se dostala do prodlení s placením úvěru, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 21. 7. 2020. Žalobce se domáhá zaplacení nové dlužné jistiny úvěru v celkové výši 60 391,21 Kč (původní jistina 49 722,92 Kč navýšená o dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 668,29 Kč) s příslušenstvím; náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru 60 391,21 Kč ze každý den prodlení 1. 11. 2020 do dne podání žaloby ve výši 25 000 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 49 722,92 Kč v sazbě 86,1 23. 7. 2020 do zaplacení % p.a od 24. 12. 2019 do zaplacení, za dobu od 16. 8. 2021 žalobce uplatňuje tento úrok v zápjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářní pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 10 % p.a. 2. Poté kdy soud upozornil žalobce na nepřiměřenou úrokovou sazbu, žalobce omezil žalobní nárok co do částky 7 666 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 666 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Zároveň vzal zpět žalobu co do úroku ve výši 61,86 % ročně z částky 49 722,92 Kč od 23. 7. 2020 do 15. 8. 2020 do zaplacení. Soud v tomto rozsahu řízení zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou jí bylo doručeno do vlastních rukou na aktuální adresu jejího pobytu [ulice a číslo], [obec]. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a dle listinných důkazů, obsažených ve spise v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 4. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24. 2. 2020 s vlastnoručním podpisem žalované; oznámením o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2023; kartou klienta, oznámením o zesplatnění závazku ze dne 21. 7. 2020 včetně poštovní dodejky, výzvou k úhradě ze dne 20. 7. 2020; výzvou k úhradě ze dne 17. 6. 2020; předsmluvním formulářem, hodnocením klienta, výplatními lístky žalované za období 12/2019 a 1/ 2020; potvrzením o průměrném měsíčním čistém příjmu, které vystavila zaměstnavatelka [jméno] [příjmení]; mimořádným výpisem z účtu na jméno [jméno] [příjmení]; společným prohlášením o poskytnutí osobního účtu ze dne 22. 2. 2020; kopií občanského průkazu žalované; potvrzením zaměstnavatele o pracovní neschopnosti žalované; prohlášením klienta ze dne 22. 2. 2020; dokladem o vyplacení úvěru; hodnocením skóre, výpisem záznamu z registru SOLUS ke dni 21. 2. 2020; poštovním podacím archem ze dne 5. 4. 2023; výpisem žalobce ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy uzavřena dne 22. 2. 2020 smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaá se zavázala tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit ve 48 splátkách po 3 721 Kč. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná měla čistý měsíční příjem, ze zaměstnání u [jméno] [příjmení] ve výši 12 405 Kč. Výdaje měly být tvořeny životním minimem 3 410 Kč, a výdaji na bydlení ve výši 1 000 Kč, tedy celkem 4 410 Kč. Po zohlednění rezervy 1 000 Kč žalobce dospěl k závěru, že žalovaná disponuje volnými zdroji ve výši 6 99515 Kč. Soud nepovažoval toto hodnocení poměrů žalovaného za postačující, a proto při ústním jednání dne 15 6. 2023 o tom žalobce poučil a v souladu s § 118a odst. 3 jej vyzval, aby předložil důkazy k tvrzeným výdajům klienta, zejména ve vztahu k nákladům na bydlení, když částka 1 000 Kč neodpovídá obvyklé výši nájemného a dalších plateb. Žalobce po tomto poučení pouze omezil žalobu o část jistiny a úroků, jak je shora uvedeno. K hodnocení úvěruschopnosti žalované nedoplnil žádná skutková tvrzení ani nepředložil žádné další důkazy. 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly