34 C 177/2023-23 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 052,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) uzavřel s žalovaným v rámci Účastnických smluv [číslo] [číslo] [číslo] kupní smlouvy na koncová zařízení Huawei P30 – perleťový (IMEI [číslo]) a Huawei P20 lite – modrý (IMEI [číslo]). Zároveň účastníci uzavřeli smlouvu o pronájmu koncového zařízení Huawei B525 (IMEI [číslo]). Nedílnou součástí smluv jsou také Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. Žalovaný se zavázal uhradit sjednanou kupní cenu formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené ve smlouvě, splatných dle vyúčtování služeb. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevrátil či poškodil koncové zařízení, byla mu účtována smluvní pokuta. Žalovaný neuhradil žalobkyni faktury [číslo] ze dne 6. 11. 2019 se splatností dne 20. 11. 2019 (631,09 Kč), [číslo] ze dne 6. 12. 2019 se splatností dne 20. 12. 2019 (958 Kč), [číslo] ze dne 6. 1. 2020 se splatností dne 20. 1. 2020 (958 Kč), [číslo] ze dne 6. 2. 2020 se splatností dne 20. 2. 2020 (25,54 Kč), [číslo] ze dne 31. 3. 2020 se splatností dne 14. 4. 2020 (neuhrazené splátky koncových zařízení ve výši 8 480 Kč) a [číslo] ze dne 5. 5. 2020 se splatností dne 19. 5. 2020 (smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč). Celková dlužná částka činí 15 052,63 Kč. Pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedených smluv s veškerým příslušenstvím byly ze strany T-Mobile postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující, soud usnesením vyzval účastníky, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 24. 7. 2023 a žalobkyni dne 11. 7. 2023. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Z účastnické smlouvy [číslo] ze dne 27. 12. 2018 a [číslo] ze dne 22. 5. 2019 soud zjistil, že součástí této smlouvy bylo Smluvní ujednání ke kupní smlouvě, na základě kterého uzavřel T-Mobile s žalovaným kupní smlouvu na koncová zařízení Huawei P30 – perleťový (IMEI [číslo]) a Huawei P20 lite – modrý (IMEI [číslo]), přičemž se žalovaný zavázal splatit cenu za zařízení Huawei P30 – perleťový ve 23 splátkách po 470 Kč měsíčně s akontací 189 Kč a za zařízení Huawei P20 lite – modrý ve 23 splátkách po 80 Kč měsíčně s akontací 1 Kč. Účastníci si dohodli, že neuhrazením splátky nebo ukončením účastnické smlouvy před uplynutím doby trvání, se stávají splatnými všechny dosud neuhrazené splátky. Z účastnické smlouvy [číslo] ze dne 26. 9. 2018 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o pronájmu koncového zařízení Huawei B525 (IMEI [číslo]). Z faktury [číslo] ze dne 6. 11. 2019 se splatností dne 20. 11. 2019 soud zjistil, že žalovanému byly vyúčtovány splátky kupní ceny za zakoupená koncová zařízení, z nichž zbývá žalovanému uhradit částka 631,09 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 6. 12. 2019 se splatností dne 20. 12. 2019 soud zjistil, že žalovanému byly vyúčtovány splátky kupní ceny za zakoupená koncová zařízení, z nichž zbývá žalovanému uhradit částka 760 Kč a dále pojištění ve výši 198 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 6. 1. 2020 se splatností dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že žalovanému byly vyúčtovány splátky kupní ceny za zakoupená koncová zařízení, z nichž zbývá žalovanému uhradit částka 760 Kč a dále pojištění ve výši 198 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 6. 2. 2020 se splatností dne 20. 2. 2020 soud zjistil, že žalovanému bylo vyúčtováno pojištění ve výši 25,54 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 31. 3. 2020 se splatností dne 14. 4. 2020 soud zjistil, že žalovanému byly vyúčtovány neuhrazené splátky za zakoupená koncová zařízení ve výši 8 480 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 5. 5. 2020 se splatností dne 19. 5. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla vyúčtována smluvní pokuta za nevrácení koncového zařízení ve výši 4 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 21. 2. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvu ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o elektronických komunikacích), v platném znění. Součástí účastnické smlouvy bylo i ujednání o kupní smlouvě ve smyslu § 2079 a násl. o. z., na základě které [anonymizováno] odevzdal žalovanému výše uvedená koncová zařízení a umožnil mu k těmto zařízením nabýt vlastnické právo a žalovaný tato koncová zařízení převzal a zavázal se za ně zaplatit kupní cenu. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost splácet kupní cenu v jednotlivých splátkách nesplnil, stala se kupní cena zcela splatnou. Zároveň byla mezi účastníky uzavřena smlouva o pronájmu koncového zařízení dle § 2201 a násl. o. z. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 052,63 Kč představující zbytek kupní ceny za koncová zařízení a smluvní pokutu za nevrácení koncového zařízení dle § 2 048 o. z. Žalobkyně prokázala postoupení pohledávky v souladu s § 1895 a násl. o. z. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 152,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 052,63 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby) a z částky 870 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 250 Kč ve výši 1 102,50 Kč.