34 C 25/2023-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 930 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 2. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 3 250 Kč (poplatek), a to do 18. 3. 2021. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 4 320 Kč. Kromě dlužné jistiny a úroku z prodlení požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku 680 Kč představující smluvní pokutu. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným). 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 16. 2. 2021 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla částku 10 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 3 250 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 13 250 Kč (10 000 Kč + 3 250 Kč) do 18. 3. 2021 RPSN činila u této zápůjčky 2 969 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu podepsal prostřednictvím PIN kódu. Žalovaný uhradil částku ve výši 4 320 Kč. 4. Z Potvrzení o platbě ze dne 13. 10. 2022 soud zjistil, že dne 16. 2. 2021 zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 10 000 Kč. Z přípisu od [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] ze dne 2. 2. 2023 bylo zjištěno, že dne 16. 2. 2021 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána částka 10 000 Kč. 5. Ze sdělení žalobkyně soud zjistil, že v době uzavření smlouvy o zápůjčce byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou u [právnická osoba] a.s. s měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v podnájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 7 000 Kč. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil výplatní pásky za měsíce prosinec 2020 a leden 2021. Na základě svých propočtů dospěla žalobkyně k závěru, že žalovanému zbývá v průměru částka ve výši 12 211 Kč měsíčně, byl tedy schopen uhradit půjčenou částku ve výši 10 000 Kč. 6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Z důkazů předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by mezi ní a žalovaným došlo dne 16. 2. 2021 k uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. Předložená smlouva o zápůjčce není účastníky řádně podepsána (u jména žalovaného pouze uveden PIN kód) a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, má nárok pouze na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně finanční prostředky poskytla. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzeními o provedených platbách, ze kterých vyplývá, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne 16. 2. 2021 částku 10 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 4 320 Kč. Žalobkyně tak má ve smyslu § 2991 o. z. nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení plateb přijatých od žalovaného (půjčeno 10 000 Kč, zaplaceno 4 320 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku ve výši 5 680 Kč. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Nad rámec soud uvádí, že i kdyby soud akceptoval takový způsob uzavření smlouvy o zápůjčce, byla by smlouva o zápůjčce absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) před poskytnutím úvěru nezkoumala a neprověřila tvrzené měsíční výdaje žalovaného, ale vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným. Navíc s ohledem na charakter zápůjčky (na jeden měsíc) a na rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného bylo zřejmé, že žalovaný nebyl schopen dlužno