35 C 14/2023-10 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 12 307,3 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou zápůjčku 14 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena 16. 1. 2020. Z celkové částky 26 283 Kč zbývá k úhradě částka 7 025,33 Kč na jistině a částka 5 281,97 Kč na dlužném poplatku. Celkový dluh tedy činí částku 12 307,3 Kč s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení z jistiny dluhu, který žalobkyně ke dni postoupení pohledávky částečně kapitalizovala, přičemž dále požaduje zákonný úrok z prodlení až do úplného zaplacení žalované částky, a úrok ve výši 29 % ročně za dobu od data pro úhradu celého úvěru, částečně kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z téhož dne. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal ve sporu pasivní, soud vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o zápůjčce, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek a seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) a zjistil, že dne [datum] byla sepsána mezi žalovaným, jako vydlužitelem, a společností [právnická osoba], jako zapůjčitelem, smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně měl na základě této smlouvy poskytnout žalovanému částku ve výši 14 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 12 283 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 2 504 Kč, administrativním poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5 652 Kč a poplatkem za vedení účtu a komfortní splácení 4 127 Kč. Splatnost celé částky 26 283 Kč byla sjednána na 60 týdenních splátek po 439 Kč. Z listiny nazvané Zákaznická karta bylo zjištěno zkoumání poměrů žalovaného před uzavřením smlouvy na základě výpisů z účtu, pracovní smlouvy a výplatních lístků. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní následně byla podepsána smlouva o postoupení žalované pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno. 5. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal částku 14 000 Kč a zavázal se zapůjčiteli uhradit zpět celkem 26 283 Kč ve splátkách v hotovosti. Poplatek za půjčku celkem se skládá z úroku ve výši 2 504 Kč, administrativního poplatku 5 652 Kč a dalšího poplatku za splácení a administrativu (vedení účtu) ve výši 4 127 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky ze dne 12. 5. 2022 s poštovním podacím lístkem. Z přehledu plateb soud zjistil splátky žalovaného. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejnému druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou je nutné posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný měl žalobci z titulu zápůjčky vrátit částku celkem 26 283 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, která žalovaný žádným způsobem nesporoval, má soud za to, že na dluh dosud byla uhrazena částka 13 900 Kč a závazek byl platně postoupen na žalobkyni. 8. Soud má ze smlouvy o zápůjčce za opodstatněný požadavek na vrácení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný (běžící i kapitalizovaný ve výši 2 504 Kč). Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení„ souhrnného poplatku“, resp. jeho části ve výši 5 652 Kč, která má připadat na úhradu odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení, a částky 4 127 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši a duplicitě těchto poplatků. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše zapůjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by cca 90 %, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Z obchodních podmínek neplynou žádné nadstandardní služby, které by měly být předmětem jednotlivých poplatků. Soud tedy nemohl nárok na odměnu za inkaso splátek žalobkyni dle žaloby přiznat. 9. Ze shora uvedených důvodů má soud tedy za to, že byl splátkami žalovaného v souladu s textem smlouvy uhrazen nejprve poplatek co do výše 2 504 Kč, a tedy zbývá k úhradě část jistiny ve výši 2 604 Kč. Z těchto důvodů soud ve výroku I. zamítl nárok žalobkyně na úhradu zbývající výše poplatku, tj. částky 9 703,3 Kč. Soud dále uložil žalovanému úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, a to z částky 2 604 Kč za dobu od 24. 1. 2020, kdy marně uplynula lhůta pro úhradu poslední splátky; a dále úrok ve výši 29 % ročně z částky 2 604 Kč za dobu od 5. 8. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky. Ohledně úroků nad rámec uvedeného (tj. z původní částky žalované) musela být žaloba zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, avšak žádné náklady mu nevznikly.