38 C 163/2023-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne 3. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru uhradit též příslušenství úvěru ve výši 10 302 Kč skládající se z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Žalovaná se tak zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkovou částku ve výši 22 302 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, přičemž celková splatnost závazku připadala na den 3. 12. 2022. Žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se do prodlení, sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Žalovaná uhradila od podpisu smlouvy částku 2 600 Kč, a dostala se tak do prodlení s úhradou částky 19 701,99 Kč (10 852,81 Kč představující nesplacenou jistinu a 8 849,18 Kč nesplacený zůstatek smluvního příslušenství). Závazek ze smlouvy nebyl zesplatněn, splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 3. 12. 2022. Žalované tak vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovanou do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Dne 4. 4. 2022 byla mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou, která o tomto byla písemně informována. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 12) má soud za zjištěné, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 12 000 Kč, spotřebitelský úvěr měl být splacen ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč, celková částka, kterou je třeba zaplatit činí 22 302 Kč, výpůjční úroková sazba činí 15 %, RPSN činí 272,44 %, související náklady úvěry jsou tvořeny částkou 5 880 Kč úhrada za poskytnutí úvěru, 1 107 Kč náklady za vyhodnocení úvěru a 2 160 Kč inkasní poplatek. Z žádosti o úvěr (č.l. 13) ze dne 3. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, uvedla, že je na mateřské, počet vyživovaných dětí 1, bydlení u rodičů, jako příjem uvedla rodičovský příspěvek ve výši 10 600 Kč, měsíční použitelný příjem ve výši 2 280 Kč; náklady bydlení 1 000 Kč, osobní náklady 6 320 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 000 Kč, celkové měsíční výdaje 8 320 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 10. 2021 (č.l. 14), bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnou žalované úvěr 12 000 Kč za poplatek 10 302 Kč, žalovaná se jej zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč se splatností do 3. 12. 2022, žalovaná ve smlouvě potvrdila, že úvěr převzala v hotovosti v místě bydliště. Ze smlouvy o postoupení pohledávky (č.l. 15), dohody o úplatě (č.l. 16) a dodatku k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne 3. 6. 2022 (č.l. 18-19) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která dle potvrzení o provedení transakce (č.l. 20) za tuto pohledávku zaplatila. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhaní pohledávky ze dne 12. 6. 2023 (č.l. 21) má soud za zjištěné, že terénní pracovník žalobkyně cestoval na adresu žalované ve dnech 15. 3. 2023 a 29. 3. 2023. Z oznámení ze dne 9. 2. 2023 (č.l. 23) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku postoupila na žalobkyni. Z výzvy ze dne 26. 2. 2023 (č.l. 22) má soud za zjištěné, že žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení dlužné částky ve výši 27 471,79 Kč. Soud též konstatoval předžalobní upomínku ze dne 24. 5. 2023 (č.l. 24). 4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 3. 10. 2021 na základě smlouvy částku 12 000 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr splatit do 3. 12. 2022, tedy 14 měsíců od poskytnutí, dostala se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaná uhradila pouze částku 2 600 Kč. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 10. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o.z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. 11. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěrusc