48 C 337/2023-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení celkové částky 11 250 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) jako věřitel na straně jedné s žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, dle které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 500 Kč za poplatek 8 190,75 Kč na dobu do 16. 12. 2021 Smlouva o úvěru byla na základě dohody smluvních stran sjednána elektronicky. K odsouhlasení smlouvy a souvisejících dokumentů zaškrtnutím příslušného políčka byla žalovanému na zadané číslo mobilního telefonu odeslána sms zpráva s unikátním kódem: [číslo], který žalovaný přepsal do příslušného pole internetového formuláře, čímž odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace pak byla žalovanému zaslána na zadaný e-mail. Po schválení byla žalovanému na zadaný účet zaslána požadovaná finanční částka. Žalovaný smluvní závazek nesplnil. Žalobkyně požaduje jistinu 7 500 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru 8 162,89 Kč, smluvní úrok 1 589,69 Kč, náklady na vymáhání 743,62 Kč a smluvní pokutu 3 750 Kč. Dále požaduje úrok z prodlení od 17. 12. 2021. Žalovaný uhradil částku 27,86 Kč, kterou žalobkyně započetla na poplatek za poskytnutí úvěru. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], žalovanému bylo postoupení oznámeno. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, žalobkyně se omluvila. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků a dle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru, obchodní podmínky, část výpisu k čerpání úvěru, smlouva o postoupení pohledávek spolu s přílohou, oznámení o postoupení pohledávky spolu s poštovním podacím archem, předžalobní upomínka spolu s poštovním podacím archem) dospěl k závěru, že žaloba není z části důvodná. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru popsaným elektronickým způsobem, že se věřitel zavázal jako úvěrující poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Zvolený elektronický způsob uzavření smlouvy o úvěru nijak neosvědčuje a neautentizuje identitu osoby, která předmětnou smlouvu o úvěru uzavírala s tím, že se má jednat právě o žalovaného. Na tom nic nemění skutečnost, že peněžní prostředky byly zaslány na účet žalovaného. Chybí zde totiž nepochybné spojení mezi tvrzenou smlouvou o úvěru a následně zaslanou částkou 7 500 Kč. I pokud by smlouvu o úvěru elektronickým způsobem uzavíral reálně žalovaný, chybí zde jakési ověření toho, že nedošlo u nabídky ke změně jejích podmínek, že tedy žalovaný by zasláním kódu akceptoval nezměněnou nabídku (obdoba časového razítka např. v systému datových schránek). V návaznosti na to, nelze mít tedy ani za prokázané, že by věřitel žalovanému zaslal peněžní prostředky na základě tvrzené smlouvy o úvěru. Proto nelze mít za prokázané ani ujednání o smluvní pokutě, protože postrádá smluvní základ. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, soud nemohl poučit žalobkyni o jeho jiném právním názoru podle § 118a odst. 2 o. s. ř. ve vztahu k možnosti posouzení nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení a následně žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru, potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva spolu s podacím lístkem) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 7 500 Kč žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 7 500 Kč (po odečtení částky 27,86 Kč) včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 17. 12. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a úroku. Aktivní legitimaci má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 739,56 Kč, přičemž tato částka představuje 32,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 250 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.