48 C 374/2022-44 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 388 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dluží nájemné za nájem bytu za období od května 2020 do června 2020 a dále na službách spojených s užíváním bytu částku 6 368 Kč. Žalovaný totiž neodevzdal byt ke dni skončení nájemní smlouvy, ale užíval ho bez řádného titulu v období od 1. 4. 2020 do 10. 7. 2020, aniž by řádně platil nájemné a sjednané služby. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou a tato doba byla prodlužována vždy dodatkem k původní nájemní smlouvě, naposledy do 31. 3. 2020. Žalovaný však po skončení nájmu byt nepředal, byl předán až ke dni 10. 7. 2020. Za období po skončení nájmu až do dne odevzdání bytu nezaplatil žalovaný sjednané nájemné za měsíc květen 2020 ve výši 2 944 Kč, splatné dne 7. 10. 2020, za červen 2020 ve výši 5 000 Kč, splatné 7. 10. 2020 a dále za služby spojené s užíváním bytu částku 6 368 Kč, splatnou dne 31. 7. 2021. Podle ustanovení § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) byla mezi účastníky uzavřena smlouva o nájmu bytu, žalovaný však řádně nepředal byt po skončení nájemního vztahu byt užíval až do 10. 7. 2020 a neplatil nájemné sjednané podle § 2246 o. z. a na nájemném dluží celkem částku 7 944 Kč, dále částku 6 368 Kč za služby spojené s užíváním bytu a dohodnuté v nájemní smlouvě. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení v celkové výši 14 388 Kč, neboť byt užíval bez právního důvodu a žalobkyně má podle § 2991 o. z. nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši sjednaného nájemného a poplatků za služby. Ve smyslu § 2999 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 260 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 388 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 000 Kč ve výši 1 260 Kč.