51 C 191/2023-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem ve výši 12 636,28 Kč spolu s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) měl s žalovaným dne [datum] uzavřít smlouvu o úvěru a žalovanému poskytnout hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím úvěru (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek) ve výši 12 888 Kč, celkem 27 888 Kč. Žalovaný se měl zavázat uvedené splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši jednotlivé splátky 1 992 Kč, a to nejpozději do 12. 1. 2022. Žalovaný však měl plnit pouze částečně a žalobkyni vrátit pouze částku 10 000 Kč, úvěr byl proto zesplatněn k 12. 1. 2022. Pohledávka za žalovaným měla být žalobkyni postoupena na základě rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně se po žalovaném domáhá nesplacené jistiny ve výši 9 918,59 Kč, smluvního úroku ve výši 629,01 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 714,45 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 894,10 Kč, inkasní poplatek ve výši 1 731,85 K a dále smluvní pokuty ve výši 2 717,69 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum], žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žaloba byla žalovanému doručena společně s předvoláním k jednání dne 31. 3. 2023. Žalobkyně se z účasti na jednání prostřednictvím svého zástupce řádně a včas omluvila. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti; vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru ze dne [datum] včetně předpisu splátek, žádost o úvěr, rámcová smlouva o postoupení pohledávek včetně části přílohy, předžalobní upomínka spolu s poštovním podacím archem) dospěl k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem nedošlo k uzavření platné smlouvy o úvěru, neboť soud dospěl k závěru, že úvěr ve výši 15 000 Kč byl poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně totiž pouze obecně tvrdí posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, aniž by tato obecná tvrzení aplikovala na majetkovou a životní situaci žalovaného a posouzení jeho úvěruschopnosti konkrétně tvrdila tak, aby bylo zřejmé, na základě jakých konkrétních informací dospěla k závěru, že ke dni žádosti o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, a nikoli pouze obecně tvrdit a doložit žalovaným vyplněnou žádost o poskytnutí úvěru, ve které jsou obsaženy jeho osobní údaje, údaje o příjmech, nákladech, způsobu bydlení, společné domácnosti. Soud proto dospěl k závěru, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá o. s. ř., smlouva o úvěru ze dne [datum] je neplatná, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Žalobkyně proto má nárok (neboť bylo podle § 1879, § 1882 prokázáno postoupení pohledávky věřitelem na žalobkyni) na vrácení poskytnuté jistiny, což je částka 15 000 Kč. V řízení byla tvrzena úhrada žalovaného v celkové výši 10 000 Kč, což po započítání na poskytnutou jistinu činí částku 5 000 Kč. Žalobě proto bylo vyhověno co do částky 5 000 Kč jako nevrácené poskytnuté jistiny úvěru a dále běžícím úrokem z prodlení od 28. 10. 2022 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl ve větší míře úspěšnější žalovaný, náležela by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovaného žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.