12 C 375/2023-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 21. 3. 2022 mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 400 Kč, který měl být splacen do 20. 4. 2022. Žalovaný však uvedenou částku neuhradil. Žalobce se mimo částky úvěru domáhá také poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 173,64 Kč. Smlouvou ze dne 15. 6. 2023 byla tato pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101,odst.3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno], že byla uzavřena dne 21. 3. 2022 mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným ohledně poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 9 173,64 Kč. Celkovou částku (ve smlouvě je uvedeno 17 849,64 Kč) měl zaplatit do 20. 4. 2022 Ve smlouvě je uvedeno, že roční zápůjční úroková sazba je 40 %. Kopií výpisu z účtu bylo prokázáno, že dne 21. 3. 2022 byla částka 8 400 Kč poukázána na účet označený žalovaným ve smlouvě účastníků. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 15. 6. 2023 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze shora uvedené úvěrové smlouvy žalobci. Z listiny z 29. 6. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému toto postoupení pohledávky. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému z 29. 6. 2023 (žalovaný byl vyzván k úhradě jistiny 25 061,42 Kč). 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce se právem domáhá (po postoupení pohledávky za žalovaným) zaplacení jistiny úvěru ve výši 8 400 Kč. V této části bylo tedy žalobě vyhověno. Z přisouzené částky byly přiznány ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku také úroky z prodlení, výše úroku z prodlení je stanovena v § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení den po sjednané splatnosti úvěru. 7. Pokud se týká částky 9 173,64 Kč, která byla ve smlouvě označena jako poplatek za poskytnutí úvěru, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu shora citovaného ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku, který představuje přes 109 % z částky poskytnuté na období 30 dnů. Za roční období by tedy tento poplatek přesáhl 1300 % z poskytnuté částky. Dle názoru soudu se jedná o skryté úroky, které svou výší obcházejí zákonná ustanovení ve vztahu k výši možných úroků, ale také obcházejí zákon z hlediska daňových povinností. Řádně sjednané úroky představují příjem poskytovatele finančních prostředků, který podléhá daňové povinnosti. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s poskytnutou částkou ještě uvedený poplatek, byla žaloba ohledně částky převyšující jistinu úvěru zamítnuta. 12. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, soud tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.