38 C 51/2024-63 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou uzavřela dne 17. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo, na částku 45 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu se zápůjčkou uhradit poplatek představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 332 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 22 050 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 4 182 Kč, poplatek za možnost hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 8 100 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 5 976 Kč do 17. 9. 2022. Žalovaná se zavázala celkem uhradit částku 83 664 Kč. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu následné splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná dluží podle žalobkyně na jistině 39 040,53 Kč, na úroku 3 244,23 Kč, na poplatcích za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 18 851,98 Kč, na poplatku za administrativní činnost 3 584,38 Kč a na poplatku za umožnění plateb v hotovosti v místě bydliště 6 942,87 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 25. 4. 2023 byla pohledávka s účinností ke dni 28. 4. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě jistiny a poplatků požaduje smluvní pokutu 24 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 083,62 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 4 694,71 Kč, úrok vyčíslený od 18. 9. 2022 do 1. 4. 2023 ve výši 5 763,97 Kč a úroky ve výši 15% ročně z jistiny a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná uhradila celkem částku 12 000 Kč.2. Opatrovník žalované se z ústního jednaní konaného dne 278. 4. 2024 uvedl, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala, nepředložila ani kopii dokladu totožnosti žalované, neprokázala hrazení plateb žalovanou, způsob úhrad, způsob přijímaní hotovosti, žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost a poukázal na skutečnost, že již v roce 2017 nebyla žalovaná solventní. Opatrovník žalované také uvedl, že ujednání smlouvy o poplatcích za vedení nebo hotovostní inkaso jsou v rozporu s dobrými mravy. Právní zástupce žalobkyně požádal o možnost doplnit vyjádření v přiměřené lhůtě. Opatrovník žalované se z ústního jednání konaného dne 5. 2024 omluvil, právní zástupce žalobkyně na dotaz soudu, jak byly zjišťovány závazky žalované uvedl, že bylo nahlédnuto do insolvenčního rejstříku, do registru dlužníků vedených bankovními i nebankovními institucemi, potvrzením a prohlášením žadatelky.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 7. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (č.l. 17 - 18) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 45 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s úrokem ve výši 4 332 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 22 050 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 4 182 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 8 100 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 83 664 Kč v 14 měsíčních splátkách po 5 976 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 272,44 % a zápůjční úroková sazba činila 15% ročně. Z potvrzení o platbě (č.l. 19) soud zjistil, že žalovaná uhradila v hotovosti dne 18. 7. 2021 částku 6 000 Kč a dne 29. 8. 2021 částku 6 000 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne 16. 7. 2021 (č.l. 51) bylo zjištěno že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr ve výši 45 000 Kč. V žádosti uvedla, že má příjmy ve výši 21 033 Kč měsíčně. Na bydlení a energie vydává 4 000 Kč měsíčně. Na dopravu jídlo a osobní náklady dává 6 320 Kč měsíčně. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 7. 2021 (č.l. 30 - 32) bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně informovala žalovanou o výši úvěru, celkové splatné částce, RPSN i úroku z úvěru. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 19. 1. 2016 (č.l. 43) soud zjistil, že zaměstnavatel žalované , právnická osoba, . s žalovanou dne 31. 7. 2017 uzavřel pracovní poměr na dobu neurčitou. Z fotokopie výplatních pásek (č.l. 44 – 46) soud zjistil, že výplata žalované v měsíci dubnu 2021 činila 22 838 Kč, v měsíci květnu 2021 činila 20 981 Kč a v měsíci červnu 2021 činila 19 280 Kč. Ze smlouvy o podnájmu bytu ze dne 7. 9. 2019 (č.l. 47 – 48) soud zjistil, že nájem bytu žalované činí 7 500 Kč měsíčně, s tím, že energie si žalovaná hradí sama. Žalobkyně též doložila fotokopii občanského průkazu žalované (č.l. 49 -50). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 (č.l. 20) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku za ní postoupila dne 25. 4. 2023 žalobkyni; tato skutečnost byla zjištěna i ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 (č.l. 21 - 24), potvrzení o zaplacení (č.l. 25) a seznamu pohledávek (č.l. 26 - 27). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalované 2. upomínku o zaplacení ze dne 24. 1. 2022 (č.l. 34) s vyčíslením dlužné částky ve výši 25 356 Kč, což doložila včetně dodejky (č.l. 35).4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 17. 7. 2021 smlouvu o úvěru na částku 45 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná měla spolu s jistinou uhradit v 14 měsíčních splátkách celkovou částku 83 664 Kč, v této částce jsou zahrnuty kapitalizované úroky z úvěru ve výši 15% ročně, poplatky za poskytnutí a správu úvěru a poplatky za výběr splátek v hotovosti. Žalovaná uhradila celkem částku 12 000 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publik