58 C 11/2025-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 8. 4. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora specifikovaných částek spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 18. 1. 2024 prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání, zatímco žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu se smluvním úrokem 0,93 % denně a smluvními poplatky (za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z této tranše, za službu „Klidné spaní“ ve výši 208,62 Kč a „Presto“ ve výši 1 485 Kč) vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách. Žalovanému pak byl na bankovní účet č. , č. účtu, vyplacen žalobkyní dne 7. 3. 2024 úvěr v částce 4 000 Kč, dne 9. 3. 2024 v částce 2 000 Kč, dne 7. 3. 2024 v částce 3 000 Kč, dne 7. 3. 2024 v částce 7 000 Kč, dne 29. 1. 2024 v částce 8 000 Kč, dne 18. 1. 2024 v částce 6 000 Kč, dne 13. 3. 2024 v částce 1 200 Kč, dne 15. 3. 2024 v částce 818 Kč a dne 17. 2. 2024 v částce 3 013 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně smlouvu dne 20. 11. 2024 emailem vypověděla. Žalovaná částka pak představovala jistinu úvěru ve výši 34 345,79 Kč, smluvní úrok ve výši 35 277,29 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 401,55 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 80,52 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 1 087,98 Kč. Jdeli o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že postupovala podle interní metodiky schválené ČNB, konkrétně shromáždila informace poskytnuté jí žalovaným o svých osobních a rodinných poměrech, příjmech a výdajích, nahlédla do příslušných registrů, zejména do BRKI, NRKI, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, přičemž ověřená výše čistého příjmu žalovaného činila 49 430 Kč, což podle žalobkyně umožňovalo bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému.2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobkyní nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 9. 10. 2025. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně a včas omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů [§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)].4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Soud zjistil, že dne 18. 1. 2024 žalovaný a žalobkyně elektronicky sjednali smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , ve které byl žalovaný jako klient identifikován rodným číslem, adresou trvalého pobytu, emailem, číslem mobilního telefonu a na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet , IBAN, částku až do výše 80 000 Kč s možností postupného i opakovaného čerpání (k tomu viz autorizace ověření totožnosti, smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru včetně souhlasu se zpracováním osobních údajů, informací pro spotřebitele, přehledu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně; to vše v elektronickém spisu CEPR).6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (v elektronickém spisu CEPR) a sdělení , právnická osoba, . ze dne 10. 9. 2025 (č. l. 10 spisu) soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, (tedy na účet uvedený ve smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, ), jehož majitelem je žalovaný, byly za období od 18. 1. 2024 připsány pod variabilním symbolem , var. symbol, následující platby:- dne 18. 1. 2024 ve výši 6 000 Kč;- dne 29. 1. 2024 ve výši 8 000 Kč;- dne 17. 2. 2024 ve výši 3 013 Kč;- dne 7. 3. 2024 ve výši 7 000 Kč;- dne 7. 3. 2024 ve výši 4 000 Kč;- dne 7. 3. 2024 ve výši 3 000 Kč;- dne 9. 3. 2024 ve výši 2 000 Kč;- dne 13. 3. 2024 ve výši 1 200 Kč;- dne 15. 3. 2024 ve výši 818 Kč.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti (v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že žalovaný žije sám, výše jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 49 430 Kč, přičemž čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem je 42 500 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 3 000 Kč, na bydlení pak 15 000 Kč s tím, že ostatní zbytné výdaje jsou 2 500 Kč. S ohledem pak i na disponibilní příjem žalovaného ve výši 24 000 Kč žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.8. Identifikované příjmy (v elektronickém spisu CEPR) pak zachycují příjmové transakce na účtu , IBAN, za období od 12. 1. 2023 do 12. 1. 2024 (rovněž zachycují za různá období příjmové transakce na účtech , IBAN, a , IBAN, ).9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu ze shora uvedené smlouvy předžalobní výzvou odeslanou dne 19. 3. 2025 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (k tomu viz předžalobní výzva včetně podacího lístku; to vše v elektronickém spisu CEPR).10. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci soud ze zbylých důkazů nezjistil pro rozhodnutí ve věci již nic podstatného.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Učiněná skutková zjištění vedla soud z hlediska právního posouzení věci k závěru, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), který byl současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Soud se tedy musel primárně (z úřední povinnosti) zabývat otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením shora uvedené smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tzn., zda žalobkyně komplexně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde nejsou o této schopnosti žalovaného žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).16. Soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů sdělených jí žalovaným a z příchozích plateb na účtu žalovaného za období od 12. 1. 2023 do 12. 1. 2024. Ze žalobkyní předložených dokumentů však nevyplývá, jaký byl zdroj příjmů žalovaného, zda se jednalo o příjem ze zaměstnání, podnikání, kapitálový příjem aj., z přehledu příchozích plateb poukázaných na účet žalovaného tak nelze ani zjistit, které z příchozích plateb jsou skutečně takovým příjmem žalovaného (v tomto ohledu žalobkyně nepředložila např. výplatní pásky žalovaného). Přitom samotná skutečnost, že na účet žalovaného byly za určité období připsány příchozí platby v nějaké souhrnné výši, ještě podle názoru soudu nevypovídá o reálném disponibilním příjmu žalovaného. Žalobkyně tak nepřesvědčila soud, že by příjmy žalovaného řádně ověřila. Jdeli o výdaje žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by je jakkoliv ověřovala. Neprokázala ani své tvrzení, že by nahlédla do příslušných registrů, zejména pak do BRKI a NRKI. Přitom kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti spotřebitele lze učinit (pouze a jen) tehdy, dojdeli k ověření jak příjmové stránky spotřebitele, tak jeho výdajové stránky. Soud byl připraven v tomto ohl