58 C 43/2025-10 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 27. 5. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora specifikovaných částek spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 9. 5. 2024 prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě zaslala žalovanému téhož dne na účet č. , č. účtu, částku 15 200 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 4 693 Kč vrátit žalobkyni do 8. 6. 2024. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Nárok žalobkyně se skládal z jistiny a poplatku ve výši 19 893 Kč, účelně vynaložených nákladů za celkem pět upomínek ve výši 2 500 Kč a dále ze smluvní pokuty činící za období od 9. 6. 2024 do 16. 5. 2025 částku 5 183 Kč.2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobkyní nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 9. 10. 2025. Žalobkyně ani žalovaný, ačkoliv byli řádně a včas obesláni, se bez omluvy nedostavili a ani včas z důležitého důvodu nepožádali o odročení jednání. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů [§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)].4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Soud zjistil, že dne 9. 5. 2024 v 08:50 hod. žalovaný elektronicky (PIN kódem) podepsal smlouvu o zápůjčce, ve které byl jako klient identifikován rodným číslem, adresou bydliště, doručovací adresou, číslem mobilního telefonu a emailem a na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, bezúčelovou zápůjčku ve výši 15 200 Kč. Rovněž dne 9. 5. 2024 žalobkyně na tento bankovní účet odeslala platbu 15 200 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu ze shora uvedené smlouvy předžalobní výzvou odeslanou dne 30. 1. 2025 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (k tomu viz smlouva o zápůjčce, výpis z účtu žalobkyně a předžalobní výzva včetně podacího lístku; to vše v elektronickém spisu CEPR).6. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci soud ze zbylých důkazů nezjistil pro rozhodnutí ve věci již nic podstatného.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Učiněná skutková zjištění vedla soud z hlediska právního posouzení věci k závěru, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), který byl současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Soud se tedy musel primárně (z úřední povinnosti) zabývat otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením shora uvedené smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tzn., zda žalobkyně komplexně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde nejsou o této schopnosti žalovaného žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).12. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu k tomu žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a ty ověřila dokumenty vyžádanými od žalovaného, příp. je ověřila nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty pak byly žalobkyní dle jejích tvrzení vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně však žádné důkazní návrhy k prokázání těchto tvrzení neoznačila (a ani je ke svému žalobnímu návrhu nepřipojila). Soud tak byl připraven v tomto ohledu žalobkyni poučit při jednání podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a upozornit ji, že neprokáželi, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy prověřovala a rovněž řádně posoudila, bude ve sporu úspěšná pouze částečně. Žalobkyně však svou neúčastí při jednání takové poučení znemožnila.13. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, že kdy vůbec úvěruschopnost žalovaného prověřovala, tím méně pak kvalifikovaně posoudila. V důsledku toho soud smlouvu ze dne 9. 5. 2024 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá ZoSÚ). S ohledem na to jsou pak žalobkyní uplatněné nároky důvodné pouze částečně, kdy žalobkyně má vůči žalovanému nárok pouze na to, aby jí vrátil poskytnutou jistinu původního spotřebitelského úvěru, tedy aby jí vrátil to, co mu plnila, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Pasivně legitimovaným je žalovaný jako strana původní smlouvy, tedy jako ten, kdo se žalobkyní smlouvu uzavřel a komu žalobkyně částku 15 200 Kč poskytla na jím ve smlouvě uvedený bankovní účet. Žalovaný přitom v řízení ani netvrdil, že by žalobkyni na jí tvrzenou pohledávku cokoliv zaplatil. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 15 200 Kč.14. Jdeli pak o nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud, vycházeje z domněnky v § 573 o. z., dospěl k závěru, že předžalobní výzva k plnění se do dispoziční sféry žalovaného dostala dne 4. 2. 2025, tedy následujícího dne se žalovaný ocitl se zaplacením částky 15 200 Kč v prodlení, a žalobkyni tak náleží nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 5. 2. 2025 (§ 1958 odst. 2, § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.15. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Právo na zaplacení smluvního poplatku, účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním žalovaného a na smluvní pokutu, které žalobkyně opírala o jednotlivá smluvní ujednání, jakož i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení nad rámec shora přiznaného nemohlo žalobkyni – pro absolutní neplatnost smlouvy jako celku – vůbec vzniknout.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože rozdíl v úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného je zcela nepatrný. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu přitom soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně se po žalovaném domáhala, k datu vyhlášení tohoto rozsudku, zaplacení částky celkem 31 494,48 Kč [15 200 + 4 693 + 2 500 + 5 183 + 3 918,48 (tj. úrok z prodlení od 9. 6. 2024 do 9. 10. 2025)], úspěšná však byla jen co do částky 16 434,32 Kč [15 200 + 1 234,32 (tj. úrok z prodlení od 5. 2. 2025 do 9. 10. 2025)], její úspěch ve věci tak činí 52,18 %, úspěch žalovaného pak 47,82 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného je tak nepatrných 4,36 %, proto soud vyslovil, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.