58 C 72/2025-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 18 500 Kč spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 27. 4. 2025 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 500 Kč. Ten se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s úroky hrazenými v měsíčních splátkách po 4 625 Kč splatných vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné k 15. 5. 2025 a ani nereagoval na upomínky žalobkyně ze dne 15. 5. a 5. 6. 2025, žalobkyně přistoupila dne 28. 7. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaný na svůj dluh ze shora uvedené smlouvy neuhradil ničeho. Jdeli o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, odkázala žalobkyně na přílohu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, která dle jejího mínění prokazuje, že úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila.2. Žalovaný namítl, že žalobkyně jeho úvěruschopnost nezkoumala, přičemž poukázal na to, že mu před rokem a půl skončila insolvence, tudíž žalobkyni bylo nebo mělo být zřejmé, že jeho schopnost splatit úvěr je zásadně omezená. Dále namítl, že poskytnutý úvěr měl mnohonásobně přeplatit. Při jednání před soudem pak žalovaný uvedl, že máli vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, nebude tak schopen učinit naráz.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 11. 11. 2025. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala, tudíž soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění.5. Dne 27. 4. 2025 ve 12:40 hod. žalovaný elektronicky podepsal smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalobkyně zaslala dne 28. 4. 2025 žalovanému na účet č. , č. účtu, , tedy na účet uvedený ve smlouvě, platbu ve výši 18 500 Kč identifikovanou variabilním symbolem shodujícím se s číslem smlouvy. Žalovaný se smluvně zavázal žalobkyni zaplatit za poskytnutý úvěr částku celkem 74 000 Kč s tím, že úroky z úvěru splatí ve dvanácti měsíčních splátkách po 4 625 Kč, přičemž současně s poslední splátkou úroku, splatnou ke dni 15. 4. 2026, je splatná rovněž poskytnutá jistina úvěru. Smluvní strany v čl. 2 odst. 10 smlouvy prohlásily, že poskytovatel si od spotřebitele vyžádal (příp. od třetí osoby se souhlasem spotřebitele) doklady totožnosti a kompletní výpis z bankovního účtu spotřebitele za poslední 3 měsíce (k tomu viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , potvrzení o provedené platbě, to vše v elektronickém spisu CEPR).6. Z přílohy č. 1 ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, žea. občanský průkaz žalovaného není ztracený ani odcizený, žalovaný se nenachází v procesu insolvence, není proti němu vedena aktivní exekuce, z registru SOLUS pak vyplývá, že žalovaný má výbornou platební morálku a je bez měsíčních závazků;b. žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 31 500 Kč, žalobkyně na bankovním účtu nalezla příjem 29 066 Kč;c. žalovaný deklaroval, že jeho náklady na bydlení činí 6 500 Kč, žalobkyně na bankovním účtu žádné takové náklady nenalezla;d. žalovaný prohlásil, že jeho náklady na potraviny a běžné zboží pro domácnost činí 6 000 Kč, na bankovním účtu přitom žalobkyně nalezla tyto náklady s náklady jiných zdrojů v hodnotě 956 Kč, přičemž vzala v potaz minimální částku těchto nákladů ve výši 3 000 Kč;e. žalovaný dále uvedl, že jeho finanční závazky činí 5 500 Kč, podle jeho bankovního účtu, jak žalobkyně ověřila, činí 3 683 Kč;f. dále žalobkyně kalkulovala s náklady na sázení a na hazardní hry ve výši 9 138 Kč;g. celkovou finanční situaci žalovaného pak žalobkyně vyhodnotila tak, že žalovaný si může dovolit splácet nové závazky ve výši 6 245 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho současná životní úroveň. K tomuto finančnímu zůstatku žalobkyně dospěla tak, že od příjmu žalovaného ve výši 29 066 Kč (ověřeného z bankovního účtu) odečetla výdaje žalovaného sestávající z nákladů na bydlení ve výši 6 500 Kč (tedy ve výši uvedené žalovaným), nákladů na domácnost ve výši 3 000 Kč (tedy ve výši žalobkyní stanovené minimální částky v hodnotě 3 000 Kč), dále odečetla finanční závazky žalovaného ve výši 3 683 Kč (ověřené z bankovního účtu), náklady na sázení a hazardní hry ve výši 9 138 Kč a EXTRA zůstatek na cokoliv ve výši 500 Kč.7. Z výslechu žalovaného pak soud zjistil, že žalovaný je na nemocenské, pobírá dávku nemocenského ve výši 24 000 Kč měsíčně, jiný příjem nemá. Čeká jej operace s následnou rekonvalescencí o délce 23 měsíce a následným nástupem na léčbu. Hradí nájemné ve výši 8 400 Kč, k tomu drobné služby v řádu několika sto korun měsíčně, dostal pokutu ve výši 15 000 Kč.8. Z ostatních provedených důkazů pak soud již nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé nic podstatného.9. Soud poté, co zhodnotil dílčí skutková zjištění jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně poté, co poměřila ověřený příjem žalovaného s jeho celkovými výdaji, dílem ověřenými, dílem tvrzenými žalovaným a dílem stanovenými žalobkyní způsobem vyplývajícím z přílohy č. 1 ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, posoudila žalovaného jako úvěruschopného, tedy schopného splácet měsíční splátku úroků ve výši 4 625 Kč včetně poslední splátky, splatné k 15. 4. 2026, ve výši celkem 23 125 Kč. Nato žalobkyně a žalovaný sjednali elektronicky smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalobkyně zaslala dne 28. 4. 2025 žalovanému na účet uvedený ve smlouvě finanční prostředky ve výši 18 500 Kč.10. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 odst. 1, § 75, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „ZoSÚ“), a dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“).11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).15. Spor mezi účastníky vyplýval ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), který byl současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Soud se tedy musel nejprve zabývat otázkou, zda žalobkyně jako poskyt