35 C 62/2026-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 16 110 Kč s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně (jako věřitel) uzavřela s žalovanou (jako úvěrovaným) dne , datum, dálkovým způsobem smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla částku 10 000 Kč s tím, že žalovaná úvěr splatí ve lhůtě 24 měsíců ve splátkách společně s poplatkem ve výši 330 Kč. Sjednány byly i další služby: expres výplata za poplatek 199 Kč, Bezpečná splátka za poplatek 99 Kč, SMS servis v ceně 196 Kč a prodloužení splatnosti ve výši 990 Kč. Poskytnuté finanční prostředky byly žalované poskytnuty převodem na její účet, žalovaná svůj však závazek nesplnila a uhradila toliko 1 Kč. Žalobkyně tak požaduje, aby jí byla přiznána jistina ve výši 9 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 396 Kč (4 x 99 Kč), poplatek za prodloužení splatnosti 990 Kč, úrok ve výši 1 470 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč (za upozornění, služby operátorů, systémovou podporu, tj. 3 x 300 Kč + 1 x 130 Kč) a smluvní pokuta 3 x 500 Kč (za prodlení s úhradou jednotlivých splátek). Současně žalobkyně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 13. 12. 2025 do zaplacení (částečně kapitalizovaný).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem.3. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se z jednání prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy.4. Vzhledem k pasivitě žalované soud vycházel při rozhodování z listin předložených žalobkyní, a to: smlouva o úvěru, sazebník, splátkový kalendář, formulář standardních informací, informační memorandum, výpis proplacení smlouvy, výpis ověřovacího poplatku, výpis čerpání a úhrad, karta klienta, metodika posouzení, splátkový kalendář, předzesplatňovací výzva a zesplatňovací výzva s poštovním podacím archem, předžalobní výzva s podacím lístkem, výpis z účtu č.l. 12.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena distančním způsobem smlouva o úvěru, na základě které žalovaná čerpala jednorázově částku ve výši 10 000 Kč.8. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované v systému NRKI, BRKI, SOLUS, evidenci exekucí a insolvencí, a dále že podrobila žalovanou důslednému credit scoringu (výdajová a příjmová stránka, další závazky apod.), tyto skutečnosti však žádným způsobem nedoložila, na jednání se nedostavila, a tím se připravila o dobrodiní poučení dle ust. § 118a o.s.ř.9. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.10. Na základě provedeného dokazování tedy soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti (řádně) neprovedla. Důsledkem toho je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a strany si tak byly povinny vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnily (srov. ust. § 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni požadovanou částku jistiny ve výši 9 999 Kč (vypočteno jako rozdíl čerpané částky 10 000 Kč a žalobkyní uváděnou úhradou 1 Kč) s úrokem z prodlení, ve zbývajícím rozsahu (úrok z úvěru, smluvní pokuta, poplatky) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky jistiny, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla nejpozději na základě výzvy žalobkyně, a proto soud vyhověl nároku na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za požadovanou dobu.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 631,26 Kč, přičemž tato částka představuje 24,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,07 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 110 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.