37 C 77/2026-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 28. 11. 2025 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 57 970 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 12. 2. 2024 uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 34 000 Kč, který byla povinna žalovaná splatit v dohodnuté lhůtě splatnosti, včetně sjednaného úroku ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná své povinnosti nesplnila a úvěr ani částečně nesplatila. Žalobce současně požaduje přiznání zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované ( § 101 odst. 3 o.s.ř. ).3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Soud provedl důkaz: výpisem z bankovního účtu žalované, potvrzeními o poskytnutí úvěru, předžalobní upomínkou, smlouvou o spotřebitelském úvěru, zesplatněním úvěru.6. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované dne 12. 2. 2024 částku 2 000 Kč, dne 14. 2. 2024 částku 3 000 Kč a 5 000 Kč, dne 18. 4. 2024 částku 4 000 Kč, dne 2. 5. 2024 částku 1 000 Kč a 3 000 Kč, dne 3. 5. 2024 částku 1 000 Kč, 8 000 Kč, 2 000 Kč a 5 000 Kč, což vyplývá z potvrzení o provedených platbách. Z provedených důkazů však dle názoru soudu nevyplývá, že by mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Z předložených listin tato skutečnost vyplývat nemůže a nevyplývá. Soud tak vychází z toho, že žalované byla částka 34 000 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, která je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku.7. Soud tak žalobě vyhověl, i když z jiného právního důvodu, než tvrdil žalobce, a uložil žalované povinnost k zaplacení částky 34 000 Kč s úrokem z prodlení od 23. 10. 2025, v souladu s ustanovením § 1970 OZ a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 23 970 Kč, která představuje úrok a smluvní pokutu, soud žalobu zamítl, kdy nebylo prokázáno, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo a nárok žalobce tak není důvodný.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch z 59 % (částka 34 000 Kč) a žalovaná úspěch z 41 % (částka 23 970 Kč), poměr úspěchu a neúspěchu žalobce tak činí 18 % z celkových nákladů. Náklady řízení představují částku 13 929 Kč, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 2 319 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 10 260 Kč (3 x 3 420 Kč) dle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., 3x režijní paušál po 450 Kč, dle § 13 citované vyhlášky, a DPH 21%. Poměrná část nákladů tak činí částku 2 507,22 Kč.