38 C 138/2026-28 – Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela po ověření její identity a prověření její schopnosti splácet úvěr dne 12. 8. 2024 prostřednictvím webového rozhraní, po zaslaní ověřovací platby ve výši 1 Kč, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které zaslala žalované požadovanou částku na její účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná neplnila svou povinnost úvěr řádně splácet, dostala se do prodlení, žalobkyní byla opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek. Žalobkyně úvěr ke dni 15. 12. 2024 zesplatnila, o čemž žalovanou informovala. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 35 000 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje též zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 675 Kč.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 12. 8. 2024 (č.l. 11-12) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalované jako dlužníkovi (ve smlouvě označené jako úvěrovaný) poskytnout na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 25 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, RPSN činí 5 539,39 %. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr tak, že bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách smluvní úrok ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu úvěru splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. V článku IV. byly upraveny další náklady spojené s prodlením při splácení, mimo jiné poplatek za účelně vynaložené náklady upomínání, smluvní pokuta a zákonný úrok z prodlení. V části podpisy není u jména žalované uveden podpis. Z potvrzení o provedené platbě (č.l. 13) soud zjistil, že dne 12. 8. 2024 žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, částku 25 000 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 12. 12. 2024 (č.l. 14) soud zjistil, že žalovaná byla informována o zesplatnění svého dluhu ke dni 12. 12. 2024 a vyzvána k uhrazení částky 60 171 Kč. Z výpisů z běžného účtu žalované za období od 1. 5. 2024 do 31. 5. 2024, od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024 a od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024 (č.l. 15-22) byly zjištěny transakce na účtu č. , č. účtu, za období 1. 5. 2024 – 31. 7. 2024. V květnu bylo na účet připsáno 51 520,86 Kč a odepsáno 51 693,86 Kč, v červnu připsáno 144 538,30 Kč a odepsáno 144 036,36 Kč, v červenci připsáno 150 349,70 Kč a odepsáno 150 728,26 Kč. Příjmy žalované tvoří starobní a vdovský důchod ve výši cca 26 000 Kč, veškeré další příjmy jsou tvořeny úvěry od různých úvěrových společností (, právnická osoba, ., , právnická osoba, ), a to až ve dvaceti případech měsíčně. Výdaje z účtu jsou kromě běžných výdajů na potraviny a služby v převážné většině tvořeny splátkami úvěrů. Žalobkyně doložila fotokopii průkazu zdravotního pojištění a občanského průkazu žalované (č.l. 23-24) a bylo tak zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025, kterou žalobkyně doložila včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č.l. 25, 26) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 68 891,60 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 8 320 Kč.4. Soud má za zjištěné, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne 12. 8. 2024 odeslala na účet žalované č. , č. účtu, částku 25 000 Kč, což doložila potvrzením o provedené platbě. Žalovaná se zavázala platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny úvěru, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. RPSN činilo 5 539,39 %. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, na svůj dluh neuhradila ničeho. Úvěr tak byl ke dni 12. 12. 2024 zesplatněn, o čemž byla žalovaná informována dopisem z téhož dne.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12.