38 C 386/2025-27 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 27. 10. 2008 smlouvu o půjčce č. , číslo, na částku 15 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit souhrnný poplatek ve sjednané výši v týdenních splátkách ve sjednané výši, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 2. 11. 2009. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, od 3. 11. 2009 je žalovaný v prodlení s úhradou celé dlužné částky. Smlouvou ze dne 4. 10. 2024 došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ke dni 9. 10. 2024, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhá dlužné jistiny ve výši 14 422,17 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 28 844,34 Kč, a dále zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o půjčce č. , číslo, (č. l. 11) uzavřené dne 27. 10. 2008 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. V článku 1. Smluvních podmínek smlouvy o půjčce (dále jen „Podmínky“) otištěných na zadní straně smlouvy je uvedena roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr 206,8 % ročně v případě splátek v 53 týdnech, chybí zde však jakékoliv bližší údaje ke způsobu stanovení této sazby. Podle článku 5. Podmínek se žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dohodli na přednostním započtení jakýchkoliv splátek na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku mělo dojít k započtení na vlastní částku půjčky. V souladu s článkem 8. měla právní předchůdkyně žalobkyně v případě neuhrazení splátky právo požadovat po žalovaném v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 (ze systému ISAS), kterou žalobkyně doložila včetně seznamu postoupených pohledávek (č. l. 12-13) právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku vzniklou ze smlouvy o půjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 23. 6. 2025, kterou žalobkyně doložila včetně podacího lístku (č. l. 14, 15) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 44 800,57 Kč.4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), který se na právní vztahy mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně vzhledem k dataci jejich právních úkonů v této věci aplikuje, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.5. V souladu s ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) musí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona.6. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.8. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o půjčce č. , číslo, v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s touto částkou vrátit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, tedy celkovou částku 25 440 Kč v 53 týdenních splátkách, svůj závazek nedodržel a dostal se do prodlení se splácením půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni.9. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, byla sjednána smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 a násl. obč. zák., vedle obč. zák. a o. z. se právní vztahy mezi účastníky řídí zákonem o spotřebitelském úvěru. Absence ujednání o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr v samotném textu smluv (RPSN je bez dalšího obsažena pouze v Podmínkách otištěných na zadní straně smlouvy) sice nezpůsobuje neplatnost smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru a pro nečinnost žalovaného ani neplatnost ujednání o úrocích (zde skrytých v souhrnném poplatku), soud však musí vždy, v nerovných vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem zvlášť, přihlížet ke kritériu dobrých mravů. Soud sice nezpochybňuje smluvní autonomii účastníků soukromoprávních vztahů, ta ale nemůže být v případě vztahů ekonomicky nerovných subjektů zcela bezbřehá. Tato limitace nemůže být pro žalobkyni něčím neočekávatelným, shora citovaná judikatura je konstantní již téměř patnáct let. Nemravnost jednání právní předchůdkyně žalobkyně není dána pouze tím, že jí poskytnutý úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2008 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyni jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o. s. ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 13 %), ale spočívá i v tom, že úrokovou sazbu svému klientovi (žalovanému) zatajuje a nedává mu tak možnost porovnat nabídku svou s nabídkami konkurenčními. Spravedlivým vůči spotřebiteli (žalovanému) se nejeví ani přednostní započtení splátek na souhrnný poplatek. Právě kombinace těchto tří faktorů činí smlouvu rozpornou s dobrými mravy a ve smyslu ust. § 39 obč. zák. tedy jako celek neplatnou.10. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 15 000 Kč poskytnutém žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy o půjčce. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, z vyčíslené dlužné jistiny ve výši 14 422,17 Kč soud dovodil, že žalovaný na pohledávku ve výši 15 000 Kč uhradil částku 577,83 Kč. Žalovanému tak zbývá tak uhradit 14 422,17 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do této částky zamítl ji co do požadovaného příslušenství, tj. co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 28 844,34 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 422,17 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, ve výši 11 % ročně z částky 14 422,17 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025, zákonných úroků z prodlení z částky 14 422,17 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši s