38 C 61/2026-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. 2. 2026 domáhá úhrady nákladů, které vynaložila na léčbu , jméno FO, , narozeného , datum, (dále „poškozený“), jemuž žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil poškození zdraví. Odpovědnost žalovaného vyplývá dle žalobkyně z rozhodnutí správního orgánu města , adresa, , č.j. , číslo, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, bez omluvy se nedostavil k ústnímu jednání. Proto soud ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z výzvy k úhradě nákladů na zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění ze dne 30. 4. 2025 (č.l. 4) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě nákladů na léčení poškozeného v celkové výši 10 070 Kč, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s fyzickým napadením, kterého se dopustil žalovaný, žalobkyně přiložila i poštovní doručenku (č.l. 5). Z příkazu Komise pro projednávání přestupků města , adresa, č.j. , číslo, ze dne 4. 12. 2024 (č.l. 6-7) soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, přičemž tohoto přestupku se dopustil tak, že jinému ublížil na zdraví tím, že dne 22. 8. 2024 v 19:20 hodin ve venkovních prostorách na nádraží v , adresa, po předchozí slovní rozepři úmyslně fyzicky napadl poškozeného sedícího u stolu tím, že ho udeřil levou otevřenou dlaní do oblasti obličeje a když se poškozený začal zvedat, obviněný ho udeřil hlavou do oblasti vrchní části hlavy, čímž mu způsobil otevřenou ránu očního víčka a periokulární krajiny, která si vyžádala ošetření v Nemocnici s poliklinikou v , adresa, . Žalovanému byla uložena pokuta ve výši 4 000 Kč. Z vyčíslení nákladů léčebné péče (č.l. 3) soud zjistil, že poškozenému byla poskytnuta zdravotní péče a ošetření v celkové výši 10 070 Kč.4. Soud má za zjištěné, že žalovaný svým jednáním spočívajícím v tom, že dne 22. 8. 2024 v 19:20 hodin ve venkovních prostorách na nádraží v , adresa, po předchozí slovní rozepři úmyslně fyzicky napadl poškozeného sedícího u stolu tím, že ho udeřil levou otevřenou dlaní do oblasti obličeje a když se poškozený začal zvedat, obviněný ho udeřil hlavou do oblasti vrchní části hlavy, čímž mu způsobil otevřenou ránu očního víčka a periokulární krajiny, která si vyžádala ošetření v Nemocnici s poliklinikou v , adresa, , ublížil jinému na zdraví a byl proto uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, což bylo potvrzeno příkazem Komise pro projednávání přestupků města , adresa, , vedeno pod č.j. , číslo, ze dne 4. 12. 2024. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně vynaložila na léčbu poškozeného částku v celkové výši 10 070 Kč.5. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.6. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.7. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se dopustil zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěnci žalobkyně, poškozenému, přestupku ve smyslu ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Žalobkyně má tak ve smyslu § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vůči žalovanému právo na náhradu hrazených služeb, které vynaložila v důsledku protiprávního jednání žalovaného. Soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl.8. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovaným povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 900 Kč za hotové výdaje za předžalobní výzvu, přípravu k jednání a podání žaloby ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.10. Podle ust § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně je od poplatku osvobozena ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích. Dle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků soudní poplatek za řízení o zaplacení peněžité částky ve výši 10 070 Kč činí 1 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že poplatková povinnost ve výše uvedeném smyslu přešla na žalovaného, který byl procesně neúspěšný. Soud tak uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek státu.