Okresní soud v České Lípě 51 C 86/2026-14 – Náklady řízení

Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované, která již nemá studovat (studium na , podezřelý výraz, škole měla ukončit k 5. 1. 2026), je přihlášena na ÚP.2. Žalovaná s podanou žalobou souhlasila, studium ukončila k 1. 2. 2026. Současně požádala o projednání dlužného výživného ve výši 124 150 Kč a vyplacení tohoto výživného.3. Soud žalovanou, s ohledem na existenci rozhodnutí soudu o výživném žalované a stejně tak při zjištění vedené exekuce (výkonu rozhodnutí) vůči žalobci, odkázal na právní pomoc co dlužného výživného, které nemůže být předmětem nalézacího řízení, pokud jde o dluh na výživném dle pravomocného rozhodnutí soudu.4. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Žalobce se k jednání dostavil, žalovaná nikoliv. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , , Anonymizováno, je za zjištěné, že žalobce se s účinností od 1. 4. 2010 zavázal platit na výživu žalované 800 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2013 1 000 Kč k rukám matky. Dále se zavázal dluh na výživném za dobu od 1. 4. 2010 do 30. 6. 2013 v celkové výši 31 200 Kč uhradit ve dvou splátkách, pod ztrátou výhody splátek.6. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Vyživovací povinnosti rodičů vůči dítěti trvá, pokud dítě není schopno se samo živit. V řízení bylo prokázáno, že vyživovací povinnosti žalobce jako otce vůči žalované jako dceři trvala až do konce ledna 2026. Žalovaná s podanou žalobou písemně souhlasila, soud má proto za prokázané, že žalovaná je již schopna se sama živit a vyživovací povinnost žalobce k žalované již netrvá, zanikla. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.8. Žalobce měl ve věci plný úspěch a náleží mu náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované, která úspěch ve věci neměla. Podle obsahu spisu však žalobci žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.