59 C 68/2025-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované straně uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 790,91 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou stranou uzavřel dne 22. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala kromě samotné jistiny uhradit též poplatek za sjednání smlouvy a úroky. Tento závazek nesplnila, když uhradila pouze čtrnáct splátek po 563 Kč. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny v částce 20 652,91 Kč, sjednaného pojistného na částku 138 Kč a dlužné smluvní pokuty skládající se ze dvou dílčích pokut po 500 Kč (tedy dosud dohromady celková žalovaná částka), a dále též z části dlužného úroku kapitalizovaného na částku 676,67 Kč, dlužných úroků od zesplatnění do zaplacení a zákonných úroků z prodlení.2. Žalobkyně vyjádřila v návrhu ve věci samé souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná strana, ač řádně obeslána, na dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nijak nereagovala, ač byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat její souhlas. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených důkazů, ač byla žaloba částečně zamítnuta, v souladu s právním názorem vyjádřeným Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 2440/2019 a Nejvyšším soudem ČR sp. zn. 29 Cdo 543/2008.3. Soud vycházel z žalobkyní předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do částky 25 000 Kč s roční úrokovou sazbou 13,49 %, žalovaná strana se jej zavázala splatit v měsíčních splátkách stanovených na základě rozpisu žalobkyně v částce 563 Kč, dlužníku byl úvěr poskytnut prostřednictvím zaslání částky na jeho bankovní účet. Z předžalobní upomínky a zesplatnění úvěru pak plyne, že se žalovaná strana dostala do prodlení, splátky úvěru nehradila a žalobkyně na tuto skutečnost žalovanou stranu upozornila.4. Soud má za zjištěné, že žalobkyně poskytla žalované straně částku 25 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách od poskytnutí úvěru, dostala se do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaná strana uhradila toliko 14 splátek úvěru.5. Právní poměry účastníků se řídí § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. V této věci bylo prokázáno, že žalovaná strana uzavřela s žalobkyní platné ujednání o poskytnutí „spotřebitelského“ úvěru v částce 25 000 Kč. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku z půjčky, pojištění a o smluvní pokutě 500 Kč pro prodlení, platně sjednanou podle čl. 5 smlouvy o úvěru. Soud uložil žalované straně povinnost uhradit dlužnou jistinu ve výši 20 652,91 Kč, kterýžto nárok je v souladu s hmotným právem podle § 2390 OZ i dlužné sjednané pojistné v částce 138 Kč a též smluvní pokutu v částce 500 Kč. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu úroku z půjčky a zákonného úroku z prodlení stanoveného v částce dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. V odstavci II. výroku ovšem jako neplatné shledal jednání žalobkyně, kterým opakovaně uplatňovala smluvní pokutu v částce 500 Kč, a to za každou neuhrazenou splátku do zesplatnění úvěru. Takové smluvní ujednání a postup je neúčelný a proti dobrým mravům, neboť výlučně dle libovůle věřitele podle data, kdy úvěr zesplatní, vytváří další quasi pohledávky za dlužníkem. Proto žalobu co do částky 500 Kč pro následující uplatněnou smluvní pokutu zamítl. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak počet těchto upomínek je v každém jednotlivém případě různý. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce bez spravedlivého důvodu. Prodlením je totiž nutné rozumět protiprávní stav, který dlužník udržuje, nikoli „dílčí útok“ (per analogiam legis § 116 trestního zákoníku) prodlení, který je pokaždé důvodem pro sankci. Není proto možné uplatňovat pro každou neuhrazenou splátku zvlášť smluvní pokutu sjednanou na částku 500 Kč v tomto spotřebitelském sporu, neboť takové ujednání je v rozporu s § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku, jakožto nepřiměřená sankce.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když převážně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v celé uplatněné částce, neboť poměr jejího neúspěchu byl poměrně nepatrný. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 872 Kč, který byl jediným nárokem, který žalobkyně uplatňovala.