11 C 171/2021-44 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem ze dne 27.4.2021 žalobce domáhal žalovaném zaplacení 8 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, 9,00 % ročně Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 7,25 % ročně od 1. 1. 2021 do 30. 4. 2021, a za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 148 Kč. V žalobě uvedl, že věřitel s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru ([anonymizována dvě slova]), na základě níž věřitel poskytl žalovanému dne 4.12.2008 částku 8.000 - Kč s tím, že mu žalovaný vrátí v 53 týdenních splátkách celkem 13.568 - Kč, kdy žalovaný zaplatil 2.420 Kč. 2. Z listiny označené jako smlouva o půjčce soud zjistil, že dne 4.12.2008 měla být mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena tato smlouva. Její obsah koresponduje s tvrzeními žalobce shora. Žalovaný těmto tvrzením a důkazním prostředkům neoponoval. 3. Soud účastníkům sdělil právní názor na věc (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 36). Podáním ze dne 19.8.2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět a soud v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ zastavil (výrok II.) Právní posouzení 4. Mezi věřitelem a dlužníkem byla podle pojmenování uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/ 1964, kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, přičemž podle § 658 odst. 1 cit. zákona, lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Věřitel postoupil pohledávku žalobci podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době podání návrhu, dále jen„ občanský zákoník 2012“). 5. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům (§ 39 občanského zákoníku 1964). 6. Protiprávního jednání v podobě přečinu lichvy se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru (§ 253 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb.). 7. Soud si je vědom, že z hlediska občanskoprávní skutkové podstaty lichvy nemůže být k dispozici ustálená judikatura, neboť zákon platí relativně krátkou dobu. Současně si je soud rovněž vědom, že uplatňování občanského a trestního práva má v zásadě autonomní povahu. Avšak s ohledem na princip harmonie soudních rozhodnutí a souladnosti aktů veřejné moci nelze judikaturu obou tradičních právních odvětví navzájem zcela přehlížet. Jednání, které trestní právo (kteréžto je krajní právním prostředkem), zapovídá, tedy je kvalifikuje jako protiprávní, stěží může právo soukromé aprobovat (pozn. opačně to neplatí – soukromoprávní protiprávnost s ohledem na subsidiaritu trestní represe nezakládá bez dalšího trestní protiprávnost). Platí-li v trestním právu, že při posuzování zákonného znaku poměru plnění, je vedle výše úroku třeba přihlížet i k zajištění a k ostatním akcesorickým závazkům (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.1.2005, sp. zn. [spisová značka], všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: [webová adresa]), pak toto posouzení není v občanskoprávním řízení zcela bez významu (srov. podobně kupř. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn.: [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]). 8. Věřitel vyplatil žalovanému 8.000 - Kč s tím, že mu do 53 týdnů vrátí 13.568 - Kč, tedy o 69,60 % více, což představuje navýšení 68,29% ročně (po vynásobení podílem [číslo] představující podíl týdnů v roce k týdnům splácení půjčky). 9. Soud konstatuje, že žalobce uplatnil u soudu pohledávku lichevní povahy (viz výše bod (7)). To vše v situaci, kdy cena peněz na mezibankovním trhu dlouhodobě nepřesahuje 2%. Faktické úrokové navýšení půjčky se jeví neúměrným, byť by byla zohledněna relativní krátkodobost půjčky a nízká výše jistiny, či způsob kontraktace, což jsou obecně faktory zvyšující faktickou cenu peněz, z důvodu rizikovosti a uplatnění fixních transakčních nákladů. I tyto faktory totiž musí být dány individualizovaně, nikoli paušálně. 10. [příjmení] hrubý nepoměr plnění jsou zde i další znaky lichevního schématu. Smlouva o půjčce má sice stanovenu opticky nízkou splátku, ale nelze pominout, že jde o splátku týdenní, přičemž drtivá většina příjmů (ať už mzdových, platových či dávkových) je vyplácena měsíčně, takže reálně jde o splátku čtyřikrát vyšší. Zdánlivá výhodnost a nízká rizikovost takové splátky pro dlužníka je tak významně zpochybněna. Evidentní riziko pak představuje skutečnost, že následky prodlení se vztahují na každou z týdenních splátek, přičemž však, jak bylo řečeno, typické zdroje splácení jsou k dispozici s měsíční splatnosti. 11. Dalším lichevním znakem je absence uvedení roční procentní sazby nákladů (RPSN) na smlouvě předložené žalobcem, ačkoli zákon tento údaj požadoval (§ 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb.), což je nepřípustně matoucí, neboť účelem RPSN je právě zpřehlednění poměrů plnění věřitele a dlužníka. 12. Mezi prvky, které indikují poskytování peněz v lichevním schématu, patří i povýtce formální posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr. Žalobce nebyl schopen splnění této samozřejmé povinnosti alespoň stručně doložit faktickými údaji o konkrétní situaci dlužníka. Hlediska posuzování úvěruschopnosti jsou obecně známá a tvoří běžnou součást ekonomického vědění obecně a vědění bankéře zvláště. Na okraj soud konstatuje, že i [ulice] národní banka poskytuje veřejně dostupný výklad k povinnosti vynaložení odborné péče při posouzení schopnosti splácet úvěr (viz např. na stránkách www.cnb.cz Dohledový benchmark). Původní věřitel je však zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí u nás i v zahraniční a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. (Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality.) Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu. 13. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů (viz výše body (5 až 11)), že žalobce u soudu vymáhal pohledávku lichevní povahy, která zjevně využívá nezkušenost dlužníka. Jde o úkon, který nelze považovat za platný. 14. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu. Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy je cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů [obec] národní banky„ Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem„