11 C 214/2021-23 — Okresní soud v Chrudimi

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20. 5. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení 1 516 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 20.4.2019 do zaplacení, z titulu dluhu na jízdném a na přirážce k jízdnému. Dluh přepravce postoupil žalobci. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že každý žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Na základě obsahu spisu neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Za situace, kdy nárok soud považoval za prokázaný, soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Podle zápisu o přepravní kontrole přiloženého k návrhu žalovaný dne 4.4. 2019 v 10:58 cestoval linkou 1 hromadné dopravy provozované [anonymizováno] podnikem [územní celek], a.s., bez platného jízdního dokladu, což bylo zjištěno přepravním kontrolorem téhož dne a bylo naúčtováno jízdné 16 - Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1.500 - Kč. Dluh nezaplatil. Smlouvou o postoupení byla pohledávka postoupena žalobci. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení. Po právní stránce soud věc posoudil takto Mezi žalovaným a přepravcem byla uzavřena smlouva o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému jakožto cestujícímu právo, aby přepravce řádně přepravil do místa určení. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný podle ust. § 49 odst. 3 vyhl. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené přepravcem avšak na vyzvání přepravního kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil povinnost stanovenou v § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, resp. v § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Přepravce pohledávku postoupil žalobci (§ 1879 občanského zákoníku). Žalobci vzniklo právo na zaplacení částky odpovídající jízdnému a přirážky k jízdnému dle přepravních podmínek, včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný tuto částku nezaplatil a žaloba je důvodná soud jí vyhověl. (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za dva prvotní úkony právní služby, příprava s převzetím věci, podání návrhu) v plné sazbě a 100 - Kč za předžalobní výzvu. Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru (inkasní žaloba) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 3 krát 200 - Kč a paušální náhrada hotových výdajů 3 krát 100 - Kč, celkem ve výši 900 - Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. 189 - Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatkem 400 - Kč činí celkem [číslo] - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle. § 160 odst. 1 o. s. ř. Rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné je vydáván se stručným odůvodněním (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).