8 C 130/2021-60 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném svou žalobou domáhal zaplacení žalovaných částek, úroků a úroků z prodlení s tím, že jeho právní předchůdce, kterým byla v případě první uzavřené smlouvy společnost [právnická osoba], [IČO], která smlouvou o postoupení pohledávek pohledávky za žalovaným postoupila žalobci a v případě druhých dvou smluv společnost [právnická osoba], [IČO], jejíž právní nástupce se v důsledku fúze sloučením provedené 30. 9. 2016 stala společnost [právnická osoba], [IČO], která smlouvou o postoupení pohledávek pohledávky za žalovaným postoupila žalobci. V případě první smlouvy právní předchůdce žalobce se žalovaným dne 11. 11. 2016 uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] na základě které žalovanému zapůjčil částku 14.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal 58 týdenními splátkami po 420 Kč splatit věřiteli, kterému tak po 58 týdnech měl uhradit částku 24.360 Kč. V druhém případě shora uvedený právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 26. 8. 2016, na základě které právní předchůdce žalobce zapůjčil žalovanému částku 13.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit věřiteli 58 splátkami po 390 Kč, tzn. že se zavázal věřiteli po 58 týdnech vrátit celkem 22.620 Kč. V třetím případě shora uvedený právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 11. 6. 2016, na základě které právní předchůdce žalobce zapůjčil žalovanému částku 23.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit věřiteli 58 splátkami po 690 Kč, tzn. že se zavázal věřiteli po 58 týdnech vrátit celkem 40. 020 Kč. Žalobce dále uvedl, že žalovaný na první zápůjčku uhradil celkem 6.340 Kč, na druhou zápůjčku 8.865 Kč a na třetí zápůjčku 26.570 Kč. Žalobce dále uvedl, že 29. 11. 2019 oznámil tehdejší věřitel žalovanému postoupení pohledávek a zavázal žalovaného k úhradě všech třech dluhů souhrnnou částkou. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný včas podal odpor, v němž namítl, že zápůjčky řádně hradil, ale obchodní zástupkyně žalobce přestala chodit pro splátky a má podezření, že si věřitelská společnost uměle vytvářela dlužníky. Připustil, že neuhradil celý dluh, ale dostal se do svízelné situace ze zdravotních důvodů a ztráty zaměstnání, kdy byl veden na úřadu práce. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 11. 11. 2016 (smlouvy o zápůjčce) soud zjistil, že žalovaný toho dne uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce částky 14.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s poplatkem 10.360 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal splatit věřiteli 24.360 Kč, a to 58 týdenními splátkami ve výši 420 Kč. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 26. 8. 2016 (smlouvy o zápůjčce) soud zjistil, že žalovaný toho dne uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce částky 13.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s poplatkem 9.620 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal splatit věřiteli 22.620 Kč, a to 58 týdenními splátkami ve výši 390 Kč. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 4. 6. 2016 (smlouvy o zápůjčce) soud zjistil, že žalovaný toho dne uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce částky 23.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s poplatkem 17.020 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal splatit věřiteli 40.020 Kč, a to 58 týdenními splátkami ve výši 690 Kč. 6. Nahlédnutím do obchodního rejstříku soud zjistil, že v případě společnosti [právnická osoba], [IČO], došlo k jejímu zániku smlouvou o fúzi sloučením ze dne 30. 9. 2016 s tím, že jejím právním nástupcem se stala společnost [právnická osoba], [IČO], která dříve vystupovala pod názvem [právnická osoba]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], postoupila předmětné pohledávky za žalovaným žalobci. 8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že původní věřitel vedle oznámení o postoupení pohledávek žalobci žalovaného vyzval i k úhradě celého dluhu najednou do deseti dnů od doručení výzvy. Podle § 573 občanského zákoníku se tak stalo nejdéle 16. 12. 2019 a žalovaný byl vyzván k plnění v desetidenní lhůtě, tedy do 27. 12. 2019. 9. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 10. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 11. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 12. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 13. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 14. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se shora uvedenými společnostmi [právnická osoba], [IČO] a [právnická osoba], [IČO] celkem tři smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých byla žalovanému v případě smlouvy [číslo] ze dne 11. 11. 2016 zapůjčena částka 14.000 Kč a žalovaný se zavázal za tuto zápůjčku zaplatit poplatek 10.360 Kč. Celková částka 24.360 Kč měla být splacena formou 58 týdenních splátek po 420 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaný na tento dluh uhradil 6.340 Kč. V případě smlouvy [číslo] ze dne 26. 8. 2016 zapůjčena částka 13.000 Kč a žalovaný se zavázal za tuto zápůjčku zaplatit poplatek 9.620 Kč. Celková částka 22.620 Kč měla být splacena formou 58 týdenních splátek po 390 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaný na tento dluh uhradil 8.865. V případě smlouvy [číslo] ze dne 4. 6. 2016 zapůjčena částka 23.000 Kč a žalovaný se zavázal za tuto zápůjčku zaplatit poplatek 17.020 Kč. Celková částka 40.020 Kč měla být splacena formou 58 týdenních splátek po 690 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaný na tento dluh uhradil 26.570 Kč. 15. Soud uvedené smlouvy považuje za smlouvy lichevní povahy. V prvním případě (smlouva [číslo] ze dne 11. 11. 2016) právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 14.000 Kč, žalovaný měl splatit 24.360 Kč. To představuje roční úrok 66,34%. Jedná se o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. Stejná situace je i v případě zápůjčky 13.000 Kč (smlouva [číslo] ze dne 26. 8. 2016), které měl žalovaný vrátit částkou 22.620 Kč, což odpovídá ročnímu úroku 66,34%, ale i v případě třetím (smlouva [číslo] ze dne 11. 6. 2016), kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 23.000 Kč, které měl žalovaný vrátit částkou 40.020 Kč, ve všech třech případech po 58 týdnech, což odpovídá ročnímu úroku 66,34%. 16. Pro výše uvedené soud považuje předmětné smlouvy o zápůjčkách za absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvy, které se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Plněním účastníků řízení podle těchto smluv tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalovaného, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalobci (14.000 Kč, 13.000 Kč a 23.000 Kč). Žalovaný ale na tyto dluhy plnil. V prvním případě uhradil 6.340 Kč, ve druhém případě 8.865Kč a ve třetím případě 26.570 Kč. Z toho důvodu soud žalobě v části, kterou bylo požadováno plnění na smlouvy [číslo] vyhověl a přiznal žalobci právo na úhradu bezdůvodného obohacení žalovaného po odečtení plnění, které žalovaný na tyto smlouvy poskytl a ohledně úroků z prodlení v žalobou požadované výši za dobu, kdy žalovaný byl skutečně v prodlení s úhradou tohoto dluhu. Zde soud vychází z toho, že výzva k úhradě všech třech dluhů byla odeslána 13. 12. 2019, ve smyslu § 753 OZ byla doručena 16. 12. 2019, žalovaný podle této výzvy měl plnit do 27. 12. 2019 a neučinil-li tak, dostal se od 28. 12. 2019 do prodlení. Ve zbývající části včetně úroků a úroků z prodlení žalobu zamítnul. V případě třetí smlouvy činilo bezdůvodné obohacení žalovaného z neplatné smlouvy 23.000 Kč, žalovaný na tento dluh uhradil 26.570 Kč, proto ohledně tohoto žalovaného nároku soud žalobu zamítnul v celém rozsahu, když plněním byly kompenzovány i úroky a úroky z prodlení. 17. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, ale výlohy mu v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.