8 C 142/2021-36 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované svou žalobou domáhal zaplacení žalovaných částek, úroků a úroků z prodlení a smluvní pokuty s tím, že dne 5. 11. 2019 uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce 8.000 Kč, žalovaná potvrdila převzetí této částky a zavázala se ji věřiteli vrátit spolu s poplatkem 2.600 Kč do 5. 12. 2019. Žalovaná ale dluhy řádně nesplatila, uhradila pouze 4.000 Kč. Pro případ porušení povinnosti úvěr splácet, byla dohodnuta smluvní pokuta. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce se žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které žalované poskytl zápůjčku 8.000 Kč, žalovaná potvrdila převzetí zapůjčené částky a zavázala se ji do 5. 12. 2019 žalobci vrátit. Uhradila však pouze 4.000 Kč. 4. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 5. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 6. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 7. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 8. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 9. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalované poskytl zápůjčku 8.000 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaná na tento dluh uhradila 4.000 Kč. 10. Soud uvedenou smlouvu považuje za smlouvu lichevní povahy. Žalobce poskytl žalované 8.000 Kč, žalovaná po měsíci měla splatit 10.600 Kč. To představuje roční úrok 390%. Jedná se o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. 11. Pro výše uvedené soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Plněním účastníků řízení podle této smluv tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalované, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalobci. Žalovaná ale na tento dluh uhradila 4.000 Kč. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl ohledně částky poskytnuté věřitelem, ale snížené o skutečně zaplacenou úhradu žalovanou. Jedná se o částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 12. 2019 do zaplacení, protože 12. 12. 2019 byla odeslána výzva k úhradě žalované, která podle § 573 občanského zákoníku byla fikcí doručena 15. 12. 2016 a žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobce požadoval úhradu souhrnného poplatku a smluvní pokuty a úroků vyšších než přiznaných, soud žalobu zamítnul. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, ale výlohy jí v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.