104 C 32/2021-63 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne 26.3.2019 smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 105.000 - Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 4.897 - Kč splatných vždy k 21. dni v měsíci počínaje dubnem 2019. K vyplacení půjčky došlo 28.3.2019. Žalovaná požádala podle zákona č. 177/2020 o odložení splácení úvěru – ochranná doba v souvislosti pandemií COVID-19, ochranná doba trvala od 1.6.2020 do 31.7.2020. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění uhradila žalovaná 13 splátek. K zesplatnění půjčky došlo v souladu s čl. 8 smlouvy – žalovaná se ocitla v prodlení u 14. splátky splatné dne 21.5.2020, šedesát dnů prodlení uplynulo k datu 20.9.2020 (nutno započítat ochrannou dobu), automaticky došlo k zesplatnění zápůjčky. Podle čl. 8 smlouvy platí, že při zesplatnění zápůjčky se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Výše této nové jistiny zápůjčky činí 238.533. Tuto novou jistinu byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, tj. nejpozději do 21.9.2020. Z celé nové jistiny zápůjčky je žalovaná rovněž povinna platit zákonný úrok z prodlení. Dále má žalovaná povinnost platit smluvní pokuty podle čl. 8 a čl. 8, tj. částku odpovídající 25 % z dlužné nové jistiny – v daném případě jde o částku 56.289 - Kč, a částku odpovídající 0,1 % denně z nové jistiny až do zaplacení – žalobce v daném případě požaduje zaplacení částky 85.433,04 Kč. Po zesplatnění žalovaná zaplatila částku celkem 38.300 - Kč Celkem tak žalobce požaduje po žalované zaplatit částku 341.955 - Kč s příslušenstvím, jež představuje úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. U jednání pak žalobce doplnil, že se jedná o podnikatelskou zápůjčku, což plyne jednak z jejího označení, z uvedení identifikačního čísla žalované a dále z účelu zápůjčky, kterým jsou provozní účely. Obecně platí, že tyto zápůjčky jsou poskytovány tehdy, když žadatelům o zápůjčku nezbývají prostředky na běžný provoz. Ověření schopnosti žalované zápůjčku vrátit spočívalo ve vyžádání výpisů z účtu žalované za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy a vyžádání daňových přiznání žalované za předcházející zdaňovací období. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Zjištěné skutečnosti 3. Mezi účastníky, žalobcem jako zapůjčitelem, žalovanou jako vydlužitelem, byla uzavřena smlouva o zápůjčce, žalobce na jejím základě poskytl žalované částku 105.000 - Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná podle smlouvy zaplatit, činila 293.820 - Kč. Celková výše měsíční splátky činila 4.897 - Kč, počet splátek 60, splatné do 21. dne v měsíci. 4. Žalované byla žalobcem vyplacena částka 105.000 - Kč dne 28.3.2019. 5. Žalovaná byla o zesplatnění zápůjčky informována dopisem ze dne 20.9.2020 s tím, že dlužnou částku má zaplatit do 10 dnů od odeslání dopisu. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení před podáním žaloby. 6. Žalovaná žalobci z titulu předmětné smlouvy zaplatila celkem 101.961 - Kč (karta klienta). Právní posouzení 7. Podle § 2390 občanského zákoníku platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. V daném případě byla uzavřena smlouva o úročené peněžité zápůjčce, přičemž podrobná úprava obsahu závazku byla sjednána v samotné smlouvě. 8. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. V souzené věci vystupuje na straně dlužníka podnikatel – fyzická osoba. Tato skutečnost má plynout ze samotného označení smlouvy, dále ze skutečnosti, že žalovaná (dlužník) je označena mj. identifikačním číslem a poté i z účelu zápůjčky, tím jsou v daném případě provozní důvody. Nicméně skutečnost, že smlouva byla uzavřena na straně dlužníka s podnikatelem, nevylučuje, aby na takový právní vztah bylo uplatněno hledisko dobrých mravů. Dále platí, že i podnikatel může být slabší smluvní stranou, což plyne přímo z právní úpravy (§ 433 občanského zákoníku). V daném případě je to obzvláště zjevné i z toho, že zápůjčka byla žalované poskytnuta jako provozní, což dle vysvětlení žalobce bývá většinou v případech, kdy vydlužitel mívá problémy s hrazením běžného provozu. Žalovaná byla živnostnicí, tedy zjevně drobným podnikatelem, žalobce vůči ní tedy byl v postavení silnější smluvní strany. 10. Soud uzavřenou smlouvu o zápůjčce hodnotí jako právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Podle smlouvy žalobce poskytl žalované částku 105.000 - Kč, během pěti let měla žalovaná vrátit částku 293.820 - Kč. Již to samo o sobě představuje naprosto nepřiměřeně úrokové zatížení, samotný úrok představuje téměř dvojnásobek půjčené částky. Kromě toho byla velmi přísně sjednána možnost zesplatnění zápůjčky – podle čl. 8 dochází automaticky k zesplatnění, pokud se dlužník ocitne v prodlení se splatností dvou splátek nebo v prodlení s jednou splátkou po dobu déle než 60 dnů (jde o přísnější úpravu, než je dispozitivní právní úprava v ust. § 2394 občanského zákoníku). Za zcela nemravnou soud považuje konstrukci tzv. nové jistiny dle čl. 8 smlouvy – po zesplatnění se k dlužné jistině přičítají všechny nesplacené úroky za celou sjednanou dobu trvání zápůjčky. Tato nová jistina potom je splatná den po zesplatnění. V projednávané věci to znamená, že žalobce požaduje celou dlužnou jistinu + všechny úroky (tedy i ty, které se měly stát splatnými teprve v budoucnu) po roce a půl splácení. Těžko chápat toto ustanovení jinak než jakou čirou lichvu. Toto lichevní jednání je navíc umocněno tím, že úroky z prodlení a smluvní pokuty jsou počítány z této nové jistiny. Smluvní pokuty jsou pak kumulovány. Jednak žalobce požaduje dle čl. 8 smluvní pokutu představující 25 % z nové jistiny, a to v případě, že po zesplatnění nedojde do 10 dnů k úhradě oné nové jistiny. Je přitom zřejmé, že pokud zápůjčka byla zesplatněna, což je dáno neschopností dlužníka splácet, tak dlužník nebude schopen celou novou jistinu zaplatit do 10 dnů od zesplatnění. Smluvní pokuta ve výši 25 % této nové jistiny tak neslouží vůbec svému účelu, nýbrž jde o způsob, jak zcela nemravně významně navýšit dlužnou částku. K tomu všemu přistupuje druhá smluvní pokuta dle čl. 8, která je konstruována jako denní úrok, a to opět z nové jistiny, v souzené věci žalobce požaduje částku odpovídající více jak 40 % tzv. nové jistiny. 11. Výše uvedený rozbor jednotlivých ustanovení smlouvy vede soud k závěru, že jednání žalobce je třeba charakterizovat jako jednání lichevní, které je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce zneužívá situaci žalované, která si pro účely živnostenského podnikání bere provozní zápůjčku. Jak sám žalobce uvedl, tyto zápůjčky si osoby berou v situaci, kdy nemají prostředky na provoz, jde tedy o určitý stav hospodářské tísně. Ale i kdyby této tísně nebylo, smlouva o zápůjčce je sama o sobě nemravná. Stačí si uvědomit, že žalobce žalované vyplatil 105.000 - Kč, žalovaná dohromady zaplatila žalobci částku 101.961 - Kč (viz součet všech vrácených částek, patrný též z karty klienta), přesto po žalované žalobce touto žalobou s odkazem na nároky vyplývající ze smlouvy požaduje zaplatit dalších 341.955 - Kč společně se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce tak požaduje více jak čtyřikrát tolik, než žalované půjčil. Takovému jednání soud odmítá poskytovat soudní ochranu. Hodnotí smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku), k této neplatnosti pak soud ve smyslu § 588 přihlíží i bez návrhu. 12. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle § 2993 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Žalobce poskytl žalované částku 105.000 - Kč, žalovaná mu vrátila 101.961 - Kč, rozdíl těchto částek ve výši 3.039 - Kč je tak povinna žalobci vrátit. Žalobce má též nárok na úrok z prodlení z této částky ve výši nařízení vlády (§ 1970 občanského zákoníku, nař. vl. č. 351/2013 Sb.). V této části soud žalobě vyhověl, ve zbytku byla zamítnuta. 13. Závěry soudu v této věci korespondují i se závěry obsaženými v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 14.9.2021, č.j. 22 Co 178/2021-82, které se týkalo obdobné věci. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná měla výrazně vyšší úspěch ve věci, náklady řízení jí však nevznikly.