11 C 169/2022-30 — Okresní soud v Chrudimi

Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 11. 3. 2022 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil výše uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné výši, z titulu dluhu ze smlouvy o dodávce elektřiny. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud hodlal věc projednat a rozhodnout podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalobce jako dodavatel a žalovaný jako odběratel uzavřeli dne 31. 5. 2012 smlouvu o dodávce elektřiny (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 10). Žalobce vystavil žalovanému vyúčtování spotřeby energie za období od 17.3.2021 do 18.4.2021 na částku 925,75 Kč, splatnou dne 12.5.2021 (č.l. 11 druhá strana, dále„ p.v.“), což s nežalovanou smluvní pokutou za upomínku ve výši 100 - Kč činilo celkově vyúčtovanou částku 1.025,75 Kč. Žalovaný těmto tvrzením a důkazním návrhům neoponoval. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva (§ 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době uzavření smlouvy, dále jen„ občanský zákoník 1964“). Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu (§ 50 odst. 1 zák. č. 458/2000Sb.). Ze smlouvy vyplývala pro žalobce povinnost dodávat žalovanému elektřinu, žalovaný měl naproti tomu povinnost za odebraný plyn a elektřinu zaplatit, což neučinil. Tím, že žalovaný nezaplatil za odebranou elektřinu, ocitl se podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení. V důsledku tohoto prodlení mu vznikla povinnost z dlužné částky platit úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. za dobu ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení. Důvodné žalobě soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři prvotní úkony právní služby (předžalobní výzva, příprava s převzetím věci, podání návrhu). Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto žalobci za provedené úkony dle § 14b vyhlášky č.177/1996 Sb.,advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 200 - Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon celkem ve výši 3 krát 300 - Kč, tj. 900 - Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), spolu se zaplaceným soudním poplatkem 400 - Kč činí celkem 1.489 - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Rozsah odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání, je dán § 157 odst. 4 o. s. ř. Lhůta k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.