11 C 233/2022-22 — Okresní soud v Chrudimi

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 5. 2022 domáhal na žalovaném zaplacení výše uvedené částky s úrokem z prodlení v zákonné výši, z titulu dluhu na jízdném a na přirážce k jízdnému. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že každý žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Na základě obsahu spisu neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Za situace, kdy nárok soud považoval za prokázaný, soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Podle zápisu o přepravní kontrole přiloženého k návrhu žalovaný dne 23.7. 2019 ve 12:24 cestoval linkou 13 hromadné dopravy provozované žalobcem, bez platného jízdního dokladu, což bylo zjištěno přepravním kontrolorem téhož dne a bylo naúčtováno jízdné 18 - Kč a přirážka k jízdnému ve výši [číslo] - Kč (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 8). Dluh žalovaný nezaplatil. Žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení. Po právní stránce soud věc posoudil takto Mezi žalovaným a přepravcem byla uzavřena smlouva o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému jakožto cestujícímu právo, aby přepravce řádně přepravil do místa určení. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný podle ust. § 49 odst. 3 vyhl. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené přepravcem avšak na vyzvání přepravního kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil povinnost stanovenou v § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, resp. v § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Žalobci vzniklo právo na zaplacení částky odpovídající jízdnému a přirážky k jízdnému dle přepravních podmínek, včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný tuto částku nezaplatil a žaloba je důvodná, soud jí vyhověl. (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč a za výzvu a podání návrhu mu náleží podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. náhrada v celkové výši 200 - Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobci 600 - Kč (výrok II.). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, je vydáván se stručným odůvodněním (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).