11 C 77/2022-24 — Okresní soud v Chrudimi

Žalobce se návrhem podaným dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení 5 012 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, z titulu náhrady za léčení svého pojištěnce poškozeného žalovaným. Žalobce před podáním žaloby marně vyzýval žalovaného k zaplacení. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud na základě spisu učinil ve věci tato skutková zjištění. Žalobce vynaložil náklady za zdravotnické služby poskytnuté s léčením pojištěnce, který dne 22.10.2020 utrpěl úraz, který způsobil žalovaný, což konstatovalo rozhodnutí Města Heřmanův Městec č.j. [spisová značka] (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 2 druhá strana, dále„ p.v.“ a č.l. 11), přičemž podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb. a § 2914 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu těchto nákladů. Konkrétně žalobce vynaložil dne 22. 10. 2020 částku 5.012 - Kč (podrobný výkaz na č.l. 10), k jejíž úhradě žalobce marně vyzval žalovaného dne 9.6.2021 ve lhůtě do 15 dní (č.l. 12), resp. dne 23.8.2021 (č.l. 14) do 23.9.2021. Žalovaný těmto tvrzením a důkazním návrhům žalobce neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění platném v době úrazu platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Žalobce důvodně požaduje po žalovaném zaplacení částky odpovídající nákladům, které vynaložil na hrazené služby za péči, kterou poskytly zdravotnická zařízení v důsledku zaviněného protiprávního jednání, za něž odpovídá žalovaný. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má žalobce rovněž právo na úroky z prodlení za dobu ode dne následujícího od marného uplynutí výzvy k zaplacení do zaplacení. Důvodné žalobě vůči zcela pasivnímu žalovanému proto soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři prvotní úkony právní služby (předžalobní výzva, příprava s převzetím věci, podání návrhu). Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které je třeba posuzovat obdobně jako řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto žalobci za provedené úkony dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 200 - Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon; celkem jde o náhradu ve výši 3 krát 300 - Kč, tj. 900 - Kč. Po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), náhrada nákladů činí celkem 1.089 - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Protože žalobce je osvobozen od placení soudního poplatku (§ 11 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění platném v době podání návrhu), přešla povinnost k zaplacení soudního poplatku na základě § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění platném v době podání návrhu na žalovaného (výrok III). Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.