11 C 96/2022-24 — Okresní soud v Chrudimi

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 12. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení 810 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 28,86 Kč, z titulu dluhu na televizním poplatku, který je splatný vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, následujícím dnem se žalovaný ocitl v prodlení s placením televizního poplatku za příslušný měsíc a žalobce požadoval i zákonný úrok z prodlení za dobu do podání žaloby. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač v prosinci 2019 (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 12). Podle § 3 a § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se žalovaný stal poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 - Kč. Podle evidence žalobce žalovaný stanovený televizní poplatek nezaplatil v rozmezí od ledna 2020 do července 2020 celkem v 6 případech. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 810 - Kč (6 měsíců po 135 - Kč), a dále úroku z prodlení v zákonné výši, kdy žalobce úrok nabíhající za jednotlivé splátky kapitalizoval. Obžalovaný těmto tvrzením žalobce a důkazním prostředkům neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Ode dne následujícího se tak žalovaný ocitá v prodlení s placením poplatku za příslušný měsíc, žalobci tak vedle nároku na zaplacení příslušného měsíčního poplatku vzniká podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. i nárok na zaplacení úroků z prodlení ze splatného poplatku. Jejich výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný po podání žaloby zaplatil dne 26.12.2021 žalovanou jistinu, žalobce vzal v této části žalobu zpět a soud podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ řízení v této části zastavil (výrok II.). Ve zbylé části žalovaného nároku, tedy ve vztahu k úrokům z prodlení byla žaloba důvodná a soud jí vyhověl (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl plný úspěch ve věci v části nedotčené zpětvzetím, přičemž částečné zpětvzetí bylo ve smyslu § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. vyvoláno tím, že žalovaný část nároku zaplatil až po podání žaloby. Žalobce má nárok na jejich náhradu, přičemž vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za dva prvotní úkony právní služby (předžalobní výzva, příprava s převzetím věci, podání návrhu). Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto žalobci za provedené úkony dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 200 - Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon, vše celkem ve výši 2 krát 300 - Kč, tj. 600 - Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), spolu se zaplaceným soudním poplatkem 400 - Kč činí dohromady 1.126 - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).