3 C 109/2022-67 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 10.4.2022 domáhal se žalobce, aby první žalovaná byla uznána povinnou zaplatit mu 594 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5.6.2021 do zaplacení, a dále aby druhá žalovaná byla uznána povinnou zaplatit mu 594 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5.6.2021 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že obě žalované po předchozí domluvě si na pobočce žalobce v [obec] vyžádaly dokumenty potřebné ke změně disponentů bankovního účtu č. [bankovní účet] společné matky žalovaných [jméno] [příjmení]. Tyto dokumenty následně [jméno] [příjmení] opatřila svým podpisem a žalované je předložili pracovnici pošty s odůvodněním, že majitelka sama nemůže změnu zařídit z důvodu nepohyblivosti. Po získání dispozičního oprávnění dne 10.4.2019 zadaly z účtu paní [příjmení] dva platební příkazy ve prospěch svých účtů, každý po 594 500 Kč, bez vědomí a souhlasu paní [příjmení]. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi č.j. 6 T 68/2020-413 ze dne 28.4.2021 byly obě žalované shledány vinnými ze spáchání zločinu zpronevěry spáchaného ve spolupachatelství. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka [obec] č.j. 13 To 165/2021-449 ze dne 14.9.2021 byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu vrácena, okresní soud rozhodl opětovně rozsudkem ze dne 31.3.2022, kdy obě žalované shledal opětovně vinnými, proti rozsudku byla podána odvolání. Matka žalovaných paní [příjmení] podala v reakci na výběr finančních prostředků reklamaci, šetřením bylo zjištěno, že změně dispozičních oprávnění k účtu dne 22.3.2019 nebyla paní [příjmení] přítomna, pracovnice pošty, chtěla žalovaným, které tvrdily, že matka je nepohyblivá, vyjít vstříc, vyhotovila příslušné dokumenty a vydala je žalovaným k zajištění podpisu paní [příjmení]. Po vrácení podepsaných dokumentů pak tyto potvrdila bez přítomnosti majitelky účtu a bez řádného ověření jejího dokladu totožnosti. Peněžnímu ústavu, který je vlastníkem prostředků na účtu paní [příjmení], tj. [právnická osoba] vznikla majetková újma ve výši1 189 000 Kč, kterou žalobce na výzvu ČSOB a.s uhradil, tak mu vznikl nárok na náhradu škody vůči žalovaným. Žalované přes předžalobní výzvu nárok neuhradily. 2. Žalované se k žalobě vyjádřily tak, že nárok žalobce neuznávají a žalobu považují za nedůvodnou. K odůvodnění uvedly, že žaloba se opírá o jejích údajný trestný čin, o kterém nebylo dosud pravomocně soudem rozhodnuto, žádaly přerušení řízení. Uvedly, že neměly v úmyslu se v rozporu se zákonem obohatit, jednalo se o nedorozumění mezi nimi, matkou a bankou. Po podání trestního oznámení bankou byly částky na účtech žalovaných dle § 79a, odst.1 trestního zákona zajištěny, žalované nemají možnost s předmětnými částkami disponovat. V případě svého odsouzení jsou žalované připraveny žalobci finanční prostředky vydat neprodleně poté, co bude zrušeno jejich zajištění. 3. Usnesením ze dne 20.6.2022 soud zamítl návrh žalovaných na přerušení řízení. 4. Podáním ze dne 29.9.2022 vzal žalobce žalobu zpět proti každé ze žalovaných co do částky 594 500 Kč, když trval na úhradě zákonných úroků, tyto následně specifikoval u první žalované na částku 55 093,05 Kč, když její platba 594 500 Kč byla připsána na účet žalobce dne 19.7.2022, u druhé žalované na částku 54 958,67, její platba byla připsána na účet žalobce 18.7.2022. 5. Obě žalované potvrdily své realizované platby s tím, že požadavek žalobce na zaplacení příslušenství považují za nedůvodný. 6. Ohledně částek 594 500 Kč u obou žalovaných bylo řízení zastaveno dle § 96, odst.1-4 občanského soudního řádu, neboť ke zpětvzetí došlo před zahájením prvního jednání ve věci. 7. Soud nadále již rozhodoval jen o žalobcem uplatněném nároku na zákonný úrok z prodlení u obou žalovaných ve výši 8,25 % ročně z částky 594 500 Kč od 5.6.2021 do zaplacení, tj. v případě první žalované do 19.7.2022 a v případě druhé žalované do 18.7.2022, což v případě první žalované představuje částku 55 093,05 Kč a v případě druhé žalované částku 54 958,67 Kč O tomto nároku rozhodl soud bez nařízení jednání dle § 115 a občanského soudního řádu. 8. Prokázané skutečnosti soud posoudil takto: 9. Dle § 2991 odst. 1-2 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V daném případě bylo prokázáno, že finanční prostředky byly žalovanými předisponovány z účtu matky obou žalovaných [jméno] [příjmení] na účty žalovaných. Obě žalované byly následně pravomocně ke dni 14.6.2022 uznány vinnými ze spáchání zločinu zpronevěry spáchaného ve spolupachatelství a odsouzeny k podmíněným trestům odnětí svobody (rozsudek Okresního soudu v Chrudimi č.j. 6 T 68/2020-511 ze dne 31.3.2022), jejich trestné jednání bylo shledáno soudem v tom, že po předchozí vzájemné dohodě dne 22.3.2019 na [anonymizována dvě slova] [část obce] si od pracovnice [anonymizováno] vyžádaly dokumenty potřebné ke změně disponentů bankovního účtu jejich matky, především pak zmocnění k nakládání s prostředky, tyto dokumenty následně jejich matka opatřila svým podpisem, žalované je poté předložily pracovnici pošty s odůvodněním, že majitelka účtu nemůže sama změnu vyřídit z důvodu své nepohyblivosti, obě žalované tak získaly k bankovnímu účtu své matky dispoziční oprávnění a následně dne 10.4.2019 zadaly na [anonymizována dvě slova] v [obec] dva platební příkazy k účtu své matky, oba v částkách 594 500 Kč, ve prospěch svých bankovních účtů, a to bez vědomí a souhlasu své matky, čímž jí způsobily škodu 1 189 000Kč. Tímto rozsudkem je soud rozhodující v tomto občanskoprávním sporu vázán dle § 135, odst. 1 občanského soudního řádu. I kdyby však nebylo shora uvedeného trestního řízení, soud by musel vycházet ze skutkového stavu, že obě žalované měly na svých účtech peněžní prostředky své matky, jestliže je matka požadovala vydat, bylo jejich povinností je matce vrátit. Je otázkou, proč matka nepožadovala peníze po žalovaných, ale řešila situaci cestou reklamace, ale je nesporné, že finanční prostředky, které obě žalované z účtu své matky předisponovaly na své účty, byly v důsledku matčiny reklamace na účet matky vráceny bankou ČSOB a.s a bance musel uvedené finanční prostředky vyplatit žalobce právě v důsledku úspěšně uplatněné reklamace a zjištění administrativního pochybení zaměstnankyně žalobce. Soud věc posoudil tak, že banka a v konečném důsledku žalobce plnil ve prospěch matky žalovaných to, co měly plnit žalované, tj. vrátit matce odčerpané finanční prostředky. Na straně žalovaných tak vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobce a žalobce se právem domáhal jeho vydání, žaloba byla podána důvodně. Pokud se týká zákonných úroků, žalovaným vznikla povinnost bezdůvodné obohacení vydat, jakmile byly žalobcem vyzvány. Pokud bezdůvodné obohacení nevydaly, octly se v prodlení s finančním plněním a žalobci vzniklo právo dle § 1970 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. domáhat se zákonných úroků z prodlení, soud proto žalobě v této části vyhověl. Pro věc není rozhodné, že účty obou žalovaných byly v důsledku jejich trestního stíhání zablokovány a objektivně nemohly z těchto účtů peníze vrátit. Dle názoru soudu tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto částečně dle § 146, odst. 2, věta druhá občanského soudního řádu, kdy byla vzata zpět žaloba, která byla podána důvodně a žalobce má proto právo na náhradu nákladů řízení. A částečně dle § 142, odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobce, pokud je ve věci úspěšný, má nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny nevrácenou částí soudního poplatku 11 890 Kč a třemi paušálními náhradami po 300 Kč dle vyhl.č.254/2015 Sb. (předžalobní výzva, sepis žaloby, zpětvzetí žaloby), celkem 12 790 Kč, k jejich úhradě soud uznal žalované povinnými každou jednou polovinou. 12. O vrácení soudního poplatku bylo rozhodnuto dle § 10, odst. 3 z.č. 549/1991 Sb. (sníženo o 20%).